Článek
Udělala jsem všechno správně. Studovala jsem, makala, nepovalovala se po kavárnách a nečekala, že mi někdo zachrání život. A přesto – když došlo na dědictví, dostala jsem velký kulový. Proč? Protože jsem prý „v pohodě“ a „nepotřebuju to“. Zato moje sestra, věčně bez práce, s nekonečným dramatem kolem všeho, dostala byt. A pozemek. A ještě „něco bokem“, aby se necítila odstrčená.
A já? Já se mám přece fajn. Tak co bych ještě chtěla, že?
Odměna za neschopnost
Moje sestra celý život jen čeká, až se o ni někdo postará. Neudělala maturitu. Neudržela si jedinou práci. Všechny vztahy si rozeštvala dřív, než začaly. Všude si stěžuje, že „je to těžké“. A naši? Místo aby jí řekli: „Vzpamatuj se!“, tak jí dali klíče od bytu a objali ji jako hrdinu.
Mě máma s tátou jen uznale poklepali po rameni, že „to zvládnu“. Jasně. A přitom mě právě okradli o všechno, co jsem si celý život myslela, že jednou bude férově rozděleno mezi nás.
Všechno pro slabší kus
Začínám chápat, jak to příroda asi myslela. V běžném světě přežije ten silnější. Ale v lidské rodině přežije ten, kdo brečí nejhlasitěji. Kdo má pořád nějaký problém. Kdo si zpackal život a nechce to napravit, jen ho záplatovat penězi druhých.
Mně řekli: „Ty si vždycky poradíš.“
A já říkám: Jo, ale to není důvod na mě zapomenout, když se rozdává!
Pracuj, buď zodpovědná… a pak koukej, jak všechno dostane někdo jiný
Celý život jsem poslouchala, že se vyplatí být slušná, samostatná, zodpovědná. Smutná pravda? Nevyplatí. Rodiče vás totiž přestanou brát jako někoho, komu je potřeba pomoct. Přestanou ve vás vidět dceru. Vidí jen „tu, co si poradí“. A proto na ni můžou zapomenout.
Takže když dojde na majetek, byt, dům, zahradu?
Dají to někomu, kdo je v troskách.
Někdo, kdo si to nezaslouží.
Někdo, kdo to za pár let projede jak vždycky všechno.
Ať si to nechá
Řekla jsem jim to naplno. Ať si to nechá. Až nebude mít ani na chleba, ať si jde žebrat k ni. Já jí už nedám nic. Už nikdy nebudu ta „silná, co všechno unese“. Už mě nebaví být dcerou, která se nepočítá. Která jen přihlíží, jak všechno, co měli, s láskou podstrkují té, která nedokázala nic.
Já už nejsem ta hodná.
A vy už nejste moje jistota.
Děkuji Dominice za příběh.
