Článek
„Už pro nás neexistuješ!“ Takhle jednoduše mě vlastní rodiče vyškrtli ze svého života. A proč? Protože jsem si dovolila myslet jinak. Protože jsem jen tupě nepapouškovala jejich pravdy a nehrála si na poslušnou dcerušku. Takže konec. Šmytec. Jako kdybych byla nechtěná položka na seznamu, kterou je potřeba vyškrtnout.
Rodina nade vše? Hahaha!
Celé dětství mi cpali do hlavy, jak je rodina posvátná. Jak se vždycky podržíme, ať se děje, co se děje. No, tak tady to máte. Stačilo, abych řekla něco, co se jim nehodilo do krámu, a hned bylo po velkých řečech. Přestaň si myslet svoje a začni poslouchat, jinak vypadni! Takže takhle to funguje? Rodina nade vše… dokud se nesnažíš mít vlastní hlavu? Jasně, už to chápu.
Vydědění jako trest
A to nejlepší na tom? Jejich grandiózní „trest“ – vydědění. Mysleli si, že když mi seberou dědictví, tak si rozmyslím být „drzá“. Že polezu po kolenou zpátky a budu ještě prosit, abych mohla být jejich poslušná holčička. No, to se sakra spletli. Nejsem levná, nejsem na prodej a rozhodně si mě nekoupíte nějakým kusem baráku nebo pár statisícema. Jestli si mysleli, že mě tím zlomí, tak jen dokázali, že mě nikdy doopravdy neznali.
Radši sama než loutka
Mám z toho být na dně? Mám kvůli nim ronit slzy? Ne, díky. Ve skutečnosti se mi akorát ulevilo. Ulevilo se mi, že už nemusím hrát jejich divadýlko, že můžu konečně dýchat a žít podle svého. Ne podle nich. Klidně si ty svoje peníze strčte někam, nepotřebuju od vás ani korunu. Co potřebuju, je klid. A ten mi konečně dali.
Škrtněte si mě? Škrtnu vás taky!
Oni mě škrtli ze závěti, já je škrtnu ze života. Jestli se někdy ukážou u mých dveří, zabouchnu jim je před nosem se stejnou lehkostí, s jakou oni vymazali mě. Ať si svoje dědictví nechají, já si stejně vydělám vlastní. Protože na rozdíl od nich vím, že vztahy nejsou o penězích, ale o respektu. A ten ke mně evidentně nikdy neměli. Takže čau, užijte si svůj „správný svět“. Já si budu užívat ten svůj.
Kdo se směje naposled, ten se směje nejdýl
P.S. Až bude správný čas, tak to jejich vydědění napadnu. Pro to musí být legální důvody a ty v mém případě neexistují. Já jsem jim nic neudělala. Takže jednou dostanu vše, co mi po právu patří a zatím od nich budu mít klid. Spokojení budeme nakonec všichni.
