Článek
„My ti nic nedlužíme.“
„My jsme si všechno museli vybojovat sami.“
„Když jsme byli v tvém věku, už jsme měli dvě děti a hypotéku.“
Tuhle písničku znám nazpaměť. A už mě unavuje.
Mám rodiče, kteří mi nepomůžou ani korunou, ani kapkou pochopení. Ale čekají, že já za nimi budu jezdit na návštěvy, smát se jejich příběhům, poslouchat, jak jsem rozmazlená a neschopná. A když se neozvu? Jsou dotčení. Jak si to prý dovoluju.
No tak vám to řeknu jasně: Nechci vás vidět. Protože nechci vidět lidi, kteří pro mě nejsou schopní udělat ani to nejmenší.
Rodina jako povinnost?
Rodiče, kteří tvrdí, že výchovou splnili vše, co měli, jsou ti samí, kteří očekávají bezpodmínečný vděk do konce života za to, že mě vůbec měli. A nejlépe formou návštěv, telefonátů a péče na stará kolena. Jenže víte co?
Já nejsem váš emocionální splátkový kalendář.
Když jste mě vychovávali bez empatie, bez podpory a bez pomoci, nečekejte, že vám teď budu nosit květiny a cukroví.
Dítě není investice ani dojná kráva
Od 18 jsem si všechno platila sama. Brigády, nájmy, jídlo, škola, doprava. Když jsem měla problémy? Ticho. Když jsem volala o pomoc? „Tak sis to vybrala, tak se starej.“
Ale jakmile jsem začala vydělávat, hned přišel hovor:
„Měla bys přispět babičce.“
„Kup nám nový sporák, když máš tak dobrý plat.“
Jo, jasně. Vy jste mi nedali ani korunu. Ale čekáte, že já vám budu dotovat a posílat dary a přáníčka?
Vztah není automatický. Ani ten s rodiči
Mnoho lidí žije v iluzi, že krev je víc než činy. Že „rodiče jsou jen jedni“.
Ale víte co? Tohle platí jen tehdy, když se podle toho taky chovají.
Rodičovství není o tom, že někoho porodíš a pak celý život čekáš potlesk.
Je to o vztahu. O podpoře. O tom, že jsi tu, když tě dítě potřebuje.
A pokud nejsi – pak jsi prostě jen biologická náhoda.
Nechci vaši lásku zpětně
Dnes už nejsem dítě. A vím jednu věc jistě: nebudu se nutit do vztahů, které mi nic nedávají. Ať je to partner, kamarád, nebo rodič.
Pokud jste mi nikdy nepomohli, nikdy mě nepodrželi, a vždycky měli jen kecy o tom, jak jsem „náročná“ a „rozmazlená“, tak sorry, ale už pro vás nemám prostor.
Ne, není to pomsta. Není to zloba. Je to ochrana před lidmi, kteří mě celý život jen hodnotili, ale nikdy nepodrželi.
Děkuji Ivoně za příběh.
