Článek
Naprosto nesnáším řeči o tom, jak jsou dnes mladí drzí, sprostí a jak jim chybí úcta ke stáří. Když pomineme, že stáří jako takové není nic, co by si zasluhovalo úctu, je tu to, co starší lidé považují za neúctu, a to nesouhlas.
Ne, já s vámi nesouhlasím
Je úplně jedno, jak moc slušně to řeknete. Pokud narazíte na „správného“ člověka, dostanete sodu o tom, jak strašně jste drzí jen za větu: „Ne, já s vámi nesouhlasím!“ Kdysi se mi něco podobného stalo v čekárně u doktora, tam se celkově dějí zajímavé věci.
Nějaké dvě důchodkyně tam probíraly, jak je dnešní svět a moderní doba hrozný a jak super to bylo za jejich mladých let. Na tom se nedá najít nic špatného, já důchodce nejsem a taky vzpomínám na dobu svého dětství jako na naprosto idylickou. Je spousta věcí, u kterých bych dala cokoliv, abych je mohla znovu zažít. No, takže jsem tak na půl ucha posluchala, jak babky tlachají, dokud nezačaly velebit komunismus. Mlčela jsem a myslela si svoje. Vše ovšem vyvrcholilo ve chvíli, kdy se z ničeho nic obrátily na mě: „Jo, mladá pani, to byste tu čekat nemusela, tenkrát si doktoři lidí vážili a o bydlení by se postaral stát a do práce by musel každý. No řekněte, nebylo tenkrát blaze?“ Pusa by mi musela na místě upadnout, kdybych jim to odkývla. Chvíli jsem bojovala s nutkáním jim popsat náš úhel pohledu na komunismus, ale nakonec jsem se omezila na: „Ne, v tom s vámi rozhodně nemůžu souhlasit!“ Okamžitě jsem se dozvěděla, jak si dnes ti mladí neumí ničeho vážit, jsou drzí, nerespektují autority, nic neví, jsou samé počítače a mobily, chtěli by jen cestovat, a jak na ně dojde a poznají o čem je život.
Je nesouhlas drzost?
Při nejlepší vůli mě nenapadá, co drzého jsem řekla. Měla jsem se omluvit za svůj nesouhlas? Měla jsem se zdvořilosti přikývnout? Neexistuje! V žádném případě se za svůj svobodný názor, ještě ke všemu slušně řečený, omlouvat nebudu. Nikdy! Naopak si myslím, že drze se zachovaly obě ženy. A dost mi pobyt v čekárně otrávily.
Každý má na svůj názor právo
Vždycky jsem měla svoji hlavu a samozřejmě mě to i mnohokrát přivedlo do potíží, asi jako každého. Nikdy mě to ale nepřinutilo, abych začala něčí názory bez rozmyslu přejímat. Slovo „dogma“ ve slovníku nemám. Když po mně někdo chce můj názor, tak ho dostane a měl by počítat s tím, že se mu třeba nebude líbit. Ale stejně jako já respektuju názory ostatních, tak očekávám, že ostatní budou respektovat moje. Klidně si můžou myslet, že plkám blbiny, ale měli by být schopni to vyjádřit argumenty a ne nic neříkajícími nadávkami a osočeními.
