Článek
Rodinný úklid měl v domě nastolit pořádek, místo toho skončil katastrofou. Seniorka Marie přišla o 300 000 korun, které měla schované ve starém košíku na šití. Snacha, která se chtěla zbavit „nepotřebného harampádí“, o ukrytých penězích neměla ani tušení a košík vyhodila i s nimi. Následně popeláři vyprázdnily popelnice a peníze se tak ztratily navždy.
Poklad ve starém košíku
Marie si celý život odkládala peníze bokem. Nespoléhala na banky, nevěřila jim, a proto si své úspory schovávala tam, kde by je nikdo nečekal – do starého košíku s šicími potřebami. „Bylo to moje bezpečné místo. Nikdo by mě nenapadlo, že by se někdo takového košíku dotknul,“ vysvětluje.
Jenže košík byl už roky nepoužívaný a zaprášený. Když snacha přišla, aby pomohla v domě s úklidem, viděla v něm jen další starou věc, která jen zabírá místo. „Byl tam na polici, celý zaprášený, nikdo ho už roky neotevřel. Netušila jsem, že tam má být něco cenného,“ hájí se.
„Nezlob se, ale já jsem to nevěděla“
Marie byla v šoku, když zjistila, že košík zmizel. „Hned jsem se ptala, kam ho dala. A ona mi v klidu řekla, že ho vyhodila, protože už překážel,“ říká seniorka. V tu chvíli se jí podlomila kolena. „Křičela jsem, že tam byly všechny moje úspory. Ale ona jen koukala a opakovala, že o ničem nevěděla.“
Snacha připouští, že situace je hrozná, ale odmítá na sebe brát plnou vinu. „Já bych nikdy něco takového neudělala, kdybych věděla, že tam má peníze. Kdo by čekal, že má někde schované stovky tisíc a zrovna ve starém košíku na šití?“ ptá se.
Peníze skončily na skládce
Když Marie zjistila, co se stalo, okamžitě běžela k popelnici. Ale bylo pozdě. Odpad už byl odvezený a všechny její úspory tak skončily někde na skládce. „Nevím, co mám dělat. Ty peníze byly moje pojistka na stáří,“ pláče Marie.
Snacha tvrdí, že je jí situace líto, ale cítí, že odpovědnost neleží jen na ní. „Chápu, že je to strašné, ale nemůžu za to, že mi nikdo neřekl, co v tom košíku je. Myslela jsem, že pomáhám, a teď je ze mě ta nejhorší.“
Rodinné vztahy na nule
Nešťastná situace zasáhla všechny v rodině. Marie cítí křivdu a zlobu, zatímco snacha se brání, že neměla žádné zlé úmysly. „Jen jsem chtěla pomoct uklidit, nic víc,“ říká.
Marie ale vnímá věci pochopitelně zcela jinak. „Měla se mě zeptat, co může vyhodit. Místo toho jednala, jako kdyby to byl její dům, její věci. Teď už se nic vrátit nedá a ze mě je žebrák.“
