Článek
Naše kočka Mína se pohybovala převážně kolem domu. Přes plot ale pravidelně přecházela také na zahradu sousedky Věry. Té bylo sedmdesát let, žila sama a na své pečlivě upravené zahradě trávila většinu dne.
Jednoho dubnového rána zazvonila u našich dveří. Mína jí prý rozhrabala čerstvě zasazené sazenice a spala na polštáři zahradního křesla.
Omluvila jsem se a slíbila, že se ji pokusíme držet doma. U kočky zvyklé chodit ven to však nebylo jednoduché. Stačilo otevřít dveře a během několika vteřin byla pryč.
Věra si přišla stěžovat ještě několikrát. Tvrdila, že zvíře není její a nechce ho na svém pozemku.
Přesto se k ní stále vracela
Mína přitom sousedčinu zahradu navštěvovala čím dál častěji. Každý večer kolem sedmé seděla u branky a čekala, až Věra vyjde z domu.
Začala jsem mít podezření, že tam našla zdroj potravy. Doma totiž přestávala jíst a během několika týdnů viditelně přibrala. Věry jsem se zeptala, zda jí něco nedává. Urazila se.
„Proč bych krmila cizí kočku, když mi ničí zahradu?“ odpověděla.
Uvázala jsem tedy Míně na obojek lístek s prosbou, aby ji nikdo nekrmil. Druhý den se vrátila bez něj.
U misky jí vyprávěla o manželovi
Jednou jsem přijela domů později než obvykle. Přes plot jsem uviděla Věru sedět na schodech před domem. Vedle ní byla miska s nakrájeným kuřecím masem a Mína jí jedla přímo z ruky.
Sousedka ji přitom hladila a tiše na ni mluvila. Když si mě všimla, rychle misku schovala za květináč.
Tentokrát jsem se nenechala odbýt. Věra nakonec přiznala, že před dvěma lety přišla nejen o manžela, ale krátce nato také o jejich starou kočku. Mína jí ji připomínala. Každý večer na ni čekala a vyprávěla jí, co během dne dělala.
Zároveň jí ale skutečně vadily poničené záhony. Nedokázala si připustit, že pravidelným krmením kočku sama láká zpátky.
Domluvily jsme se na pravidlech
Vysvětlila jsem jí, že Mína má kvůli citlivému trávení určené krmivo a nemůže každý večer dostávat maso ani zbytky. Věra se nejprve bránila, nakonec ale pochopila, že nám může způsobit problémy.
Dohodly jsme se, že jí občas dá několik granulí, které jí přineseme, ale pouze do misky u branky. Záhony jsme společně zakryly sítí a polštáře začala Věra uklízet.
Mína k ní chodí dodnes. Sousedka už si nestěžuje a my se přestali zlobit, že ji k sobě láká.
Její jednání nebylo správné. Cizí zvíře by nikdo neměl krmit bez vědomí majitele. Za jejími rozporuplnými stížnostmi však nebyla zlomyslnost. Jen se styděla přiznat, že jí každodenní návštěva naší kočky pomáhá snášet ticho v jejím prázdném životě.
