Článek
Myslela jsem, že jí pomáhám. Že dělám dobrý skutek. Jenže místo díků mám na krku scény, výčitky a hlavně požadavek na vrácení celé částky! Moje tchyně si totiž udělala ze své staré matrace sejf, což mi samozřejmě jaksi zapomněla říct. A já? Já teď sklízím následky jejího tajnůstkaření.
Všechno to začalo nevinně…
Bylo to jedno z těch klasických sobotních odpolední, kdy člověk bere do ruky hadr, vysavač a snaží se dát domácnost trochu do pořádku. Tentokrát to ale nebyl náš byt, kde jsem se snažila udělat pořádek. Můj manžel si vzpomněl, že by bylo fajn trochu vypomoct jeho matce, která si už dlouho stěžovala na bolest zad a starou, proleženou matraci.
„Prosím tě, mami, ta matrace je stará přes dvacet let. Koupíme ti novou, bude se ti spát líp!“ řekl jí tehdy můj muž. Tchyně jen pokrčila rameny, neprotestovala, a tak jsme si byli jistí, že souhlasí. Nechtěli jsme to rozmazávat, aby si nemyslela, že od ní čekáme nějakou vděčnost, či co.
Nikdo nám bohužel neřekl, že pro ni ta matrace nebyla jen obyčejný kus nábytku. Byl to její domácí sejf.
400 000 Kč v popelnici
Když jsme matraci vynesli ven a opřeli ji u popelnic, připadala jsem si docela dobře. Udělali jsme dobrou věc. Tchyně dostane novou matraci, bude mít kvalitnější spánek a třeba se jí uleví od bolestí.
Jenže pak se to stalo.
„Kde je moje matrace?“ vyjekla tchyně, když se vrátila domů. Můj muž v klidu odpověděl, že ji odvezli popeláři.
„COŽE?!“ vykřikla. „To jste mi vyhodili všechny moje úspory!“
Myslela jsem si, že to nemůže myslet vážně. Že si dělá legraci. Ale nedělala.
Tchyně začala ječet, lapala po dechu a opakovala pořád dokola jednu větu: „Vy jste mi vyhodili 400 000 korun! Vy jste mi zničili život!“
V tu chvíli jsem se málem složila i já.
„Zaplať mi je!“
Pokusili jsme se situaci zachránit. Můj muž běžel ke kontejnerům, hledal, ptal se, ale bylo pozdě. Popeláři byli pryč. 400 000 korun se odjelo někam na skládku a bylo po všem.
Tchyně se rozplakala. A pak to přišlo.
„To byla tvoje chyba!“ ukázala prstem přímo na mě. „Tys mi to vyhodila, tys mě připravila o všechny moje peníze. Tak mi je koukej vrátit!“
Zírala jsem na ni v naprostém šoku.
„Počkejte, tohle přece nemůžete myslet vážně…“ začala jsem se bránit. „Nikdo z nás netušil, že tam máte peníze! Proč jste nám to neřekla?“
„Neměla jsem důvod to říkat! Kdo by čekal, že mi budete vyhazovat věci?!“ vyštěkla.
Nešlo mi to do hlavy. Jak si někdo může spořit tímhle způsobem? Matrace jako trezor? A teď po mně chce, abych jí to všechno nahradila?
Zničila jsem si vztahy v rodině?
Od té doby je všechno špatně. Tchyně se mnou nemluví. Když už něco řekne, tak jen proto, aby mě zničila pohledem a zopakovala, že jsem jí vzala všechno. Manžel je naštěstí na mé straně, ale je z celé situace zoufalý.
Co mám dělat? Mám jí opravdu zaplatit 400 000 korun za její vlastní chybu? Nebo se mám obrnit a prostě doufat, že se jednou smíří s tím, že přišla o peníze, které nikdy neměla takhle schovávat?
Jedno je ale jisté už teď, na uklízení tchynina bytu už v životě nesáhnu!
Děkuji Ladě za příběh.
