Článek
Jakmile jsme se vzali, začala si tchýně hrát na samozvanou královnu rodiny. A hned při první návštěvě u nás doma padla věta, která mi zvedla tlak: „Víš, bylo by hezké, kdybys mi říkala mami. My to v rodině tak máme.“
No, tak v rodině MOJÍ to tak nemáme. A mít nebudeme. Odpověděla jsem jí, že mámu mám jen jednu – a není to ona. Místo toho, aby to akceptovala, tvářila se, jako kdybych ji smrtelně urazila.
Tchyně a její manipulační hry
Ale nevzdala to. Prosté ne jí zkrátka nestačilo, a tak do mě neustále pasivně agresivně „šila“ a nedala mi chvíli pokoj. Bylo to na denním pořádku:
„Kdybys mi říkala mami, byla bys mi blíž.“
„Ale takhle jsi součást rodiny jen napůl.“
„Renata (druhá snacha) mi tak říká a nemá s tím problém.“
A víte, co je na tom nejhorší? Můj vlastní muž stál a zíral jak trubka! Místo aby mě podpořil, tak se zmohl jen na „No tak co by se stalo?“ Co by se stalo?! Ztratila bych poslední zbytky vlastní identity a vazby ke svojí rodině a začala by u nás doma šéfovat jeho matinka! Řekla jsem, že ne, tak ne! Nejsme ve středověku. Kdo to tak cítí, ať si tchyni říká třeba „vaše veličenstvo“ mně je to fuk. Já jí oslovuji jménem a vykám a nemůžu se dočkat, až přejdeme na titul „babička“, protože i to oslovení jménem se mi dvakrát nelíbí. Na druhou stranu, bylo by divné, říkat matce mého muže „paní Nováková“.
Nejde jen o to slovo
Myslíte, že to přeháním? Ani omylem. Tohle není jen o oslovení, ale o moci. Jakmile bych ustoupila, přišlo by tohle:
„Takhle se nevaří, vařím líp, měla bys to dělat jako já.“
„Tohle si nekupuj, my jsme vždycky používali jinou značku.“
„Dítě musí spát takhle, protože já jsem to tak dělala!“
Ne. Děkuju. Nechci být kopií její dokonalé domácí paničky z minulého století. Já si svůj život povedu po svém a tchyně se s tím může tak akorát smířit nebo k nám přestat chodit.
Respekt je oboustranná záležitost
Kdybych ji oslovovala nějak drze, tak bych pochopila, že je uražená. Ale říkat jí jménem? Na tom není nic špatného. Ona původně trvala i na tykání, ale to mi prostě taky vadilo. Tchyně si musí uvědomit, že není moje druhá matka, není moje nadřízená a už vůbec ne moje přítelkyně. Je to prostě matka mého muže, která s ním byla „v jednom balíčku“ a bohužel nebylo možné si vzít jen jeho.
Nestojím o problémy, ale nehodlám se „zaprodat“ a dělat věci proti svému přesvědčení. Kdyby se tchyně neustále nevtírala, pořád mě do něčeho nenutila, neopravovala mě a necpala mi nevyžádané rady, měly bychom rozhodně lepší vztah. Takhle dobu, kdy je u nás na návštěvě jen přetrpím a těším se, až bude zase pryč.
