Článek
„Tak řekni, koho máš raději? Tatínka, nebo mámu?“ Tchyně naklonila hlavu, zatvářila se jakoby nevinně a napjatě čekala. Můj čtyřletý syn, zmatený, jakoby náhle musel rozhodnout o osudu světa, stočil pohled ke mně. V jeho očích bylo vše – nejistota, strach, a hlavně otázka: Proč se mě na to ptá?
Manipulace zamaskovaná úsměvem
Nezlobte se na mě, ale tohle není nevinná otázka. Tohle je přesně ten typ jedu, který se v rodině rozlije, ani nevíte jak. Tchyně s úsměvem, který by mohl sloužit jako reklama na pasivní agresivitu, se tvářila, jako by to byla jen dětská hra. Ale já už tyhle její hry za ty znám až moc dobře. Tady nejde o to, koho má syn „raději“. Tady jde o moc, o pozice, o snahu zasadit mi ránu tak, aby bolela co nejdéle. Už jen to, jak se ptala. Tatínka, nebo mámu?
Děti nejsou trofeje
Co má vůbec taková otázka za smysl? Má se dítě rozplakat, protože si připadá, že odpovědí někoho zrazuje? Má se snad tchyně cítit „vítězně“, když dostane odpověď, která ji potěší? Dítě není trofej ani loutka, kterou si dospělí tahají za nitky, aby si vyřešili své vlastní mindráky. Jenže pro některé lidi je dítě nástrojem – na potvrzení své hodnoty, na zpochybnění hodnoty jiných. Ale já se svým dítětem takhle „orat“ nenechám.
A dost!
Když jsem tchyni zarazila s tím, že tohle už nikdy nechci slyšet, spustila klasickou obranu. „Ale no tak, vždyť to byla jen legrace! Nech toho, ty vždycky všechno dramatizuješ!“ Dramatizuju? Ne, jen odmítám, aby se někdo hrabal v hlavě mého dítěte jako v hromadě písku. „Děti takovým věcem nerozumí!“ křičela, když jsem jí znovu opakovala, že něco takového prostě nepřipustím.
A to je přesně ten problém. Ano, děti nerozumí, že je dospělí manipulují. Nerozumí, proč mají pocit viny, když nevědí, koho z rodičů si „vybrat“. Ale víte, co? Cítí to. A já se nebudu dívat, jak můj syn odchází s otázkami v hlavičce, které by tam vůbec neměly být.
Zmatené děti
Syn ke mně přišel ještě ten večer a ptal se: „Maminko, je špatné, že mám rád tebe i tatínka stejně?“ Píchlo mě u srdce. Tohle je přesně ten důvod, proč takové otázky už nikdy nedovolím. Děti nejsou postavené na to, aby nesly odpovědnost za dospělá ega. A hlavně, nikoho z nás by nikdy ani nenapadlo nutit tchyni, aby si vybrala mezi dvěma syny, takže proč by mělo být v pořádku, že to dělá mému dítěti?
