Článek
Ne, nechodíme do práce proto, že nás baví deadliny, zasedání a šéf, co neumí ani pořádně otevřít e-mail. Chodíme do práce proto, že doma nás čeká mnohem horší robota – naše vlastní děti. Ty roztomilé malé příšery, které nás milují a zároveň nás každý den pomalu ničí. Ano, přiznejme si to: pro spoustu rodičů je práce únikem, místem, kde si můžou konečně vydechnout. A ne, není to jen nějaká nadsázka – tohle je realita.
Děti jsou malí tyrani
Kdo nikdy nezažil dětský řev kvůli tomu, že jste jim dali rohlík „špatnou stranou napřed“, neví, co je skutečné peklo. Děti vás nenechají na chvíli v klidu, od rána do večera po vás něco chtějí, a když náhodou máte slabost a koupíte jim jejich vysněnou hračku, do pěti minut ji stejně rozbijí. Každý den doma je jako maraton, na který jste zapomněli trénovat.
A pak tu máme práci. Místo, kde nikdo neřve (většinou), kde vám kolegové nenadávají, že jste „zase zapomněli uříznou kůrku“, a kde si možná dokonce vypijete kafe, aniž by vám ho někdo vyrazil z ruky.
Práce je jako lázeňský pobyt
Šéf? Klidně, hlavně že to není dítě: Když na vás křičí šéf, aspoň víte, že to skončí e-mailem nebo poradou. Když na vás křičí dítě, skončíte hodinovým vyjednáváním, jestli si může dát zmrzku místo oběda.
V práci je ticho – to boží ticho: Žádné: „Mamííí, tatííí, ona mi vzala lego!“. Jen monotónní zvuk klávesnic a občasný vtipný kolega, který vás na chvíli rozptýlí. Tohle je ten balzám na duši, ne výplata.
Nikdo vám v práci nestrká pastelky do nosu: Kolegové vás maximálně otravují otázkami. Ale nepočítají s tím, že budete jejich osobní služka, uklízečka nebo záchranný tým pro případ, že se rozhodnou polknout kousek stavebnice.
Nejsme špatní rodiče, jsme jen unavení
Když tvrdíme, že si v práci „odpočineme“, neznamená to, že děti nemilujeme. Znamená to jen, že být rodičem je někdy tak vyčerpávající, že by to nevydržel ani terminátor. A pokud si náš mozek potřebuje na pár hodin odpočinout od nonstop požadavků, je to naprosto v pořádku.
