Článek
Dnes máme poslední školní den. Děti dostanou vysvědčení a prázdniny jsou tady. Na své si ale přijdou i učitelky. Časy se od dob, kdy jsme jim nosívali jen květinu značně změnily. Dnes se automaticky nosí dárky v hodnotě několika stovek, někdy i tisíců korun.
Zvyk k ničemu
Vůbec nechápu, kde se tady tento zvyk vzal. U nás nosila učitelce dárek jenom největší šprtka ve třídě, která prostě nemohla promeškat příležitost „vyšvihnout“ se nad nás ostatní. My jsme si jen s úšklebkem ťukali na čelo. Neviděli jsme jediný důvod učitelce něco dávat. Už ta kytka za nás byla více než dost. Já jsem s sice učiteli nikdy problém neměla, ale vždy jsem brala jako nespravedlnost, kdy kluci, kterým učitelka dělala celý školní rok peklo ze života jen za to, že existovali, jí museli na konci roku nosit květinu a ona se na ně culila jako nejlepší kámoška. To samé děti, které si potajmu utíraly slzičky z nečekaného a nespravedlivého překvapení na vysvědčení.
Spravedlnost nebo dítě outsider
Osobně si vůbec nemyslím, že by si učitelé zasloužili něco extra za to, že jen dělají svoji práci. Navíc díky domácím úkolům za ně vlastně tu jejich práci dělali i rodiče. Takže jestli si někdo zaslouží nějakou odměnu, že to ještě ke své práci zvládl, jsou to právě oni. Ale pravda se dnes moc nenosí a tak se maminky už týdny před koncem školního roku radí a předhánějí, kdo dá paní učitelce hezčí, cennější a nápaditější dárek. Myslím, že samoživitelkám a rodinám které nemají na rozhazovaní tahle nesmyslná „soutěž“ dokáže dost zamotat hlavu. Já sice nespadám ani do jedné skupiny, přesto mi to hlavu motá taky. Jak už jsem říkala v žádném případě si nemyslím, že učitelky a učitelé mají nárok na nějaké extra ocenění. Pokud byla učitelka v rámci možností fajn, myslím si, že kytka je milý zvyk a dostatečná odměna. Pokud učitelka dělala rodičům i dětem celý rok problémy, nedala bych jí ani tu kytku.
Dilema, co dělat
A tady přichází právě moje dilema. Osobně bych s naprostým klidem poslala dítě na poslední školní den jen s folií na vysvědčení. Bez dárku i bez kytky, pokud bych neměla pocit, že si ji ta učitelka zaslouží. Jenže, co to chudák dítě? Těžko bude coby prcek na prvním stupni stejně bojovně naladěné jako já a určitě nebude stát o to, vyčuhovat v takovém smyslu z davu. Takže budu stát před rozhodnutím, buď vyčleňovat své dítě z kolektivu, nebo ustoupit ze svých zásad.
Vlk se nažere a koza zůstane celá
Odpověď je samozřejmě jasná. Jednoznačně ustoupím. Nejsem blázen, abych kvůli takové maličkosti komplikovala svým dětem život. Byť můj názor znát budou. Na druhou stranu i tak si najdu prostor, jak svůj názor vyjádřit. Pochybuju, že si dítě všimne, že kromě kytky ze slušnosti nese i prošlou bonboniéru z povinnosti. Nejde o ušetřené peníze, ale o princip. Prostě člověku, který celé rodině rok komplikoval život, odmítám dávat cokoliv navíc. Děti zapomínají rychle a na konci roku je pro ně usměvavá paní učitelka nejlepší kamarádka. Na ty měsíce, kdy se kvůli ní báli chodit do školy a ty potoky slz, co kvůli jejímu křiku prolili, si pamatují jen rodiče.
