„Maminko, já bych si dala kaviár.“ Bohaté děti nemusí být rozmazlené, jen mají standard jinde

Peníze hýbou světem a těm, kteří je mají to bývá často vyčítáno. Od malička jsou dětem vtloukány do hlavy poučky typu: to si někde nakradl, to si normální člověk nikdy nemůže koupit, tolik se nedá poctivě vydělat a tak dále. A děti bohatých rodičů jsou automaticky považováni za rozmazlené fracky, kteří mají všechno. Požadavky typu „Maminko, já bych si dala kaviár“ tak mohou vyvolávat vlny kritiky a závisti, protože velká část dospělé populace kaviár v životě neochutnala a jejich děti netuší, co to je. A najednou si tu nějaké dítě „objednává“ kaviár jakoby nic. Než ty děti a jejich rodiče odsoudíme, je důležité pochopit širší kontext, ve kterém tyto děti vyrůstají.

Bohaté děti často žijí v prostředí, kde jsou luxusní věci a služby běžnou součástí každodenního života. Je to prostředí, kde kvalitní vzdělání, cestování do exotických destinací, a ano, i kaviár, nejsou považovány za výjimečné, ale za normu. Pro děti, které jsou obklopeny takovými standardy od raného věku, nejsou tyto věci považovány za nadstandardní nebo extravagantní, ale za běžné. To, co se může zdát rozmazlené a arogantní z pohledu průměrného občana, je pro ně prostě normální. Není to známka povýšenosti, rozmazlenosti ani ničeho podobného. Je to úplně stejné, jako když si vaše dítě přeje v restauraci smažák.

Lidé často hodnotí děti bohatých rodičů přísněji a často jsou už od začátku předpojatí. Výroky jako „já bych si dal kaviár“ v nich vyvolávají vztek, závist, pomluvy a další negativní reakce, protože jim evokují obraz elitářství a odtrženosti od reality průměrných lidí. Avšak tím škodí jen sami sobě. Místo toho by si měli uvědomit, že jsou prostě různá socioekonomická prostředí a ty různě formují lidské zkušenosti a hodnoty. A mít nadbytek peněz rozhodně není důvod k opovržení a pomluvám. Spíš by se lidé od těch úspěšných měli inspirovat a snažit se dosáhnout stejných úspěchů, jaké se povedli jim.

Bohaté rodiny jsou si své pozice obvykle vědomi a už od malička učí své děti hodnotám jako jsou skromnost, empatie, disciplína a sociální odpovědnost. Přestože mají jejich potomci přístup k většímu bohatství než ostatní děti, právě movití rodiče důsledně trvají na tom, aby jejich děti pochopili význam tvrdé práce a ocenění za to, co mají. Mnoho bohatých rodin zapojuje své děti do charitativních aktivit, dobrovolnictví, ale i rodinného podnikání, což jim pomáhá získat realistický pohled na svět a uvědomit si, že nic není zadarmo.

Takže než někdo začne soudit děti z bohatých rodin jako rozmazlené, měli by se nejdříve zamyslet nad širším kontextem. To, že očekávají vyšší standard není proto, že by byly rozmazlené, ale protože je to pro ně normální.