Článek
Bylo vedro, kafe v ruce, šla jsem se jen podívat k bazénu. Voda se vlnila nějak moc. Z vody se vynořila hlava – sousedova. Ležel na našem lehátku přes schůdky, ručník na okraji, spokojený jak lázeňský host.
„Co tady proboha děláte?“ zeptala jsem se.
„No co by, chladím se. Vždyť je strašný vedro,“ odvětil, ani se nehnul.
Žádný „promiňte, mohl jsem?“ Prostě samozřejmý pocit, že když něco stojí za plotem a nepoužíváme to denně, je to polo-veřejný majetek.
„Vy v tom stejně nejste“ jako argument roku
Když jsem mu řekla, že se zbláznil, jen pokrčil rameny:
„Vy v tom skoro nikdy nejste, tak jsem to využil. Ta voda by tam stejně jen stála.“
„Za plotem máte i moje auto, to si taky půjčíte, když se vám nechce jít pěšky?“
„To je něco jiného, tohle je jen voda,“ zasmál se.
Ne, nebyla to jen voda. Byly to moje peníze, můj pozemek, moje hranice. On to bral jako veřejnou službu pro přehřáté proletáře.
Vetřelec v roli ublíženého chudáčka
Řekla jsem mu, ať okamžitě vypadne. Vylezl z bazénu se strašným výrazem:
„Ty jsi nějaká přecitlivělá. Já ti klidně koupím chlór, jestli jde o peníze.“
Nešlo o chlór. Šlo o to, že jestli mu projde bazén, příště mu přijde normální sedět u našeho grilu a jednou možná i v obýváku.
Jakmile pochopil, že se nesměju, spustil klasiku:
„Dřív byli lidi normální, sousedi si pomáhali, dneska má každý všechno jen pro sebe.“
Pomoc v jeho podání = bez dovolení používat cizí věci a ještě dělat z majitele hysterku.
„Kvůli bazénu“ policie? Ano, klidně
Řekla jsem mu, že jestli ho tu uvidím znovu, zavolám policii. Protočil oči: „Kvůli takové kravině?“
Jo, právě kvůli takové „kravině“. Protože kdo nezná hranici u bazénu, nezná ji většinou nikde.
Zjistila jsem si, že je to normálně přestupek – neoprávněný vstup na cizí pozemek. Nejsem hysterka, jen nejsem hloupá. Můj plot není dekorace.
Jsem ta konfliktní. A je mi to jedno
Samozřejmě, že to rozkecal po ulici. Podle jeho verze jsem „udělala aféru kvůli koupání“ a jsem „namachrovaná panička s bazénem“. Někteří sousedi naznačili, že „by to neřešili, vždyť se nic nestalo“.
Stalo. Někdo mi lezl bez dovolení na pozemek, válel se v mé vodě a myslel si, že má právo rozhodovat, jak často ji smím využívat, abych neurážela jeho představu spravedlnosti.
Od té doby zamykáme branku, bazén je pod plachtou, soused kouká přes plot a okázale obrací oči v sloup, když se jdu koupat já. A víte co? Je mi to jedno.
Můj bazén není sociální program pro přehřáté sousedy. A kdo to nechápe, ať si u sebe na dvorku vykopá vlastní jámu a napustí si ji vodou.
