Článek
Senioři tvrdí, že jim jejich důchod nestačí. Na co přesně? Neplatí hypotéky, nemají malé děti, které by museli živit, neřeší školní poplatky, nemusejí si kupovat pracovní oblečení nebo dojíždět každý den do práce. Nepotřebují nejnovější telefony, předplatné streamovacích služeb ani drahé auto.
A přesto se cítí nejvíc ukřivdění.
Když se podíváme na čísla, dnešní důchodci mají historicky nejvyšší příjmy. Pravidelné valorizace, nejrůznější příspěvky a slevy, které my ostatní nemáme. A přesto slyšíme pořád to stejné: „My jsme celý život dřeli, tak si to zasloužíme!“
Ano, pracovali. Ale my pracujeme taky. A až my budeme v důchodu, kdo nám přidá?
Jeden důchodce si stěžuje, druhý si užívá
Pokud jsou důchody tak nízké, jak tvrdí, jak je možné, že někteří senioři si bez problémů jezdí na dovolené, chodí do restaurací a neustále podnikají výlety? Odpověď je jasná – ti, co mysleli dopředu, teď neřeší, co budou jíst.
A pak jsou tu ti druzí. Ti, kteří se na stáří nepřipravili, protože „ono to nějak dopadne“. Celý život rozhazovali, nemysleli na budoucnost, a teď čekají, že se o ně někdo postará. Kdo? No přece stát, tedy my všichni!
„Dneska je všechno drahé!“ Jasně, ale nejen pro vás!
Zní to skoro jako vtip. Když zdraží jídlo, důchodci volají do televizí a píšou rozhořčené komentáře na Facebook. Když stoupnou ceny energií, jsou první, kdo se dožaduje vyšších příspěvků. Když se změní systém slev na jízdné, je to najednou katastrofa.
Ale co ostatní?
Lidé v produktivním věku nemají žádné jistoty. Nemají garantované valorizace, nemají jistotu peněz až do konce života. Musí se každý den otáčet a bojovat o to, aby uživili své rodiny. A zatímco oni se snaží, důchodci čekají, že jim stát zase přihodí pár stovek.
Možná by bylo fajn si uvědomit, že dnešní senioři mají nejvyšší důchody v historii. A možná by bylo fajn, kdyby přestali žít v iluzi, že všechno se musí točit jen kolem nich. Protože až my budeme v jejich věku, možná už tu nebude nikdo, kdo by nás takhle štědře dotoval.
