Článek
Doba pokročila. Máme internet, máme hlas, máme volby a máme (údajně) školství, které má rozvíjet myšlení. Ale jakmile dítě projeví svůj názor, stačí jedna věta a už má cejch: drzoun. Víte, co udělala moje dcera? Ne, nebouchla dveřmi. Neposlala učitelku do háje. Jen klidně řekla, že má na věc jiný pohled. A že by ráda vysvětlila proč.
A výsledek?
Poznámka: „Drzé chování v hodině. Opakovaně se staví proti výkladu učitele.“
Takhle vypadá otevřenost k diskuzi po česku? Takto se ve školách vítá iniciativa a schopnost samostatně myslet?
Dítě není voják. A učitel není bůh.
Nechci, aby mi ze školy posílali holku s vymytým mozkem, která se bojí cokoli říct, aby náhodou někoho neurazila. Škola má být místem rozvoje, ne drezury. Jenže některé učitelky stále žijí v iluzi, že děti mají držet pusu a krok. A hlavně: neodporovat. A už vůbec ne ženě s padesátkou na krku a diplomem z roku 1992.
Jenže moje dcera je jiná. A víte proč? Protože jsem ji to tak naučila. Protože chci, aby se uměla ozvat. Aby nebyla ta, kterou v práci utřou, doma umlčí a na ulici přehlédnou. A když ji někdo shodí, že je "drzá"? Tak jsem tady já.
Odpověď, která se nečekala
Napsala jsem odpověď přímo do systému. Žádné výčitky, žádné prosby. Jen holá fakta a jasný postoj:
„Pokud považujete projev samostatného myšlení a kultivovaného nesouhlasu za drzost, pak možná nepatříte do školy a měla byste zvážit změnu profese. Moje dcera se učí diskutovat. Vy se ji snažíte umlčet. A to nepřipustím. Věřím, že to chápete.“
Odezva? Ticho. Jen prý trochu dusno ve sborovně. Některé kolegyně si to četly. A dobře tak. Protože když si dovolíme mlčet teď, příště už nebudeme mít co říct vůbec.
Škola, kde se tvoří ovce
Učitelé mají moc. Obrovskou. Můžou děti povzbudit. Nebo zničit. Jedinou větou. Jedinou poznámkou. A největší průšvih? Že si to spousta rodičů nechá líbit. Nechají ze svých dětí dělat poslušné šedé stíny jen proto, že „to tak vždycky bylo“ nebo „ještě si ztíží situaci“. Já ne.
Moje dcera je přemýšlivá, empatická a silná. A ano, někdy řekne, co si myslí. Pokud je to problém, není problém v ní. Ale v systému. A ten se nezmění sám. Musíme ho rozkopnout. Jedním dopisem. Jedním „ne“. Jedním postojem, který říká: Takhle teda ne, dámo.
