Stáří není důvod k eutanazii

Celý život jsem přesvědčená, že každý člověk by měl mít plné právo o sobě rozhodovat. Jak bude žít, jak bude vychovávat své děti, zda bude pracovat, nebo, jak chce zemřít. Jednoznačně proto podporuji možnost eutanazie. Jen si myslím, že s velkou svobodou přichází i velká zodpovědnost. A proto si stojím za tím, že eutanazie by měla být umožněna jen lidem, kteří k této svobodě volby přistoupili zodpovědně a mají skutečně závažný důvod, proč chtějí svůj život ukončit.

Osobně si nemyslím, že skutečnost, že je člověk starý a má zdravotní potíže, které vysokému věku patří, je důvod k eutanazii. Stáří prostě k životu patří a pokud se s jeho normálním průběhem člověk nedokáže vyrovnat, je to podle mě spíš „zakázka“ pro psychologa, než důvod k předčasné smrti. Velká spousta lidí vidí ve stáří jen samá negativa a nevnímají vůbec žádná pozitiva. Já se naopak na podzim života vyloženě těším. Bude to období, kdy budu sklízet plody toho, co jsem si v mládí zasela. Kdykoliv teď pracuju, dělám něco navíc a podobně, říkám si, že jednou se mi to mnoho násobně vrátí. Samozřejmě, ke stáří patří i nepříjemné zdravotní potíže, ale ruku na srdce, díky nezdravému životnímu stylu, mají dnes zdravotní problémy i mladí lidé. Máme artrózy, revmata, problémy s klouby, zády, špatně vidíme, trápí nás astma, nemůžeme spát, jsme neustále ve stresu, a přesto s tím normálně fungujeme a neuvažujeme o tom, že to „zabalíme“.

Myslím si, že by eutanazie měla zůstat jako možnost pro lidi, kteří jsou nevyléčitelně nemocní. Trpí a vědí, že už to nikdy nebude dobré a jediné, co je čeká, je dlouhé utrpení, dokud to samo neskončí. Pokud takhle silně trpící člověk, zvolí cestu předčasného odchodu, dovedu to pochopit a myslím si, že na to má naprosté právo. To není výsledek rozmazlenosti, pohodlnosti nebo rozmaru. Takovým lidem by mělo být umožněno, důstojně odejít ze světa, když chtějí, aniž by se museli o ukončení poníženě dožebrávat nebo pokoutně přesvědčovat ostatní, aby to udělali za ně, když oni sami už nemají sílu. Není to fér k nemocným a není to fér ani k lidem, po kterých to chtějí.

Osobně neskutečně obdivuji lidi, kteří ač jsou nemocní, trpí a nemají šanci na vyléčení, se rozhodnou zůstat na světě až do přirozeného konce. Dělají to proto, že si i ve svém tragickém stavu dokázali najít něco, pro co stojí za to žít. Ať už je to láska ke svým blízkým, domácí mazlíček, kterého nechtějí opustit, touha vědět, jestli se oblíbený sportovní klub příští rok dostane do ligy nebo chtějí vědět, jak skončí jejich oblíbený seriál. Je jedno, co je motivuje. Jejich lpění na životě a boj o každý další den si zaslouží neskutečný obdiv a maximální podporu.