Článek
Střední třída. Kdysi páteř každé vyspělé společnosti. Skupina lidí, která měla stabilní práci, vlastní bydlení a s trochou disciplíny si mohla dovolit i dovolenou u moře nebo nové auto. Dnes? Střední třída pomalu mizí. Buď peníze máte, nebo ne. A ti, kdo je nemají, se každým dnem víc a víc propadají do bahna nejistoty, dluhů a frustrace.
Vydělávejte víc, říkají. Ale kde?
Žijeme v době, kdy ceny letí nahoru rychlostí rakety, jenže platy zůstaly stát na rampě. Bydlení? Nemyslitelné. Hypotéka? Pokud náhodou projdete sítem přísných bank, budete platit 20 tisíc měsíčně za třípokojový byt a při troše štěstí vám zbude na rohlík se salámem. Přesto se ale z každé strany ozývá: „Musíte víc vydělávat! Musíte se snažit!“ Ale co když už to nejde? Co když člověk vstává v pět ráno, jde na šichtu, vrací se domů v šest večer, a přesto sotva poplatí složenky?
Buď na život máte, nebo jen přežíváte
Střední třída dnes funguje jako síto. Jedno zakopnutí – nemoc, ztráta práce, nečekaná oprava auta – a spadnete o patro níž. A zpátky? Zpátky už to jde těžko. Protože peníze mají ti, kteří už mají náskok. Ti, kteří zdědili byt po babičce, mají rodiče, co jim půjčili na hypotéku, nebo dostali štědrý náskok v podobě rodinného podnikání.
A pak je tu druhá strana. Lidé, kteří nemají nic, a systém je nechává žít jen na hranici chudoby. Mezi nimi už není žádná střední vrstva, žádné „mezi“. Jen tvrdý přechod – buď se utápíte v boji o přežití, nebo si koupíte byt v hotovosti, protože „proč ne“.
Politika? Jen pro bohaté
Politici se ohánějí záchranou střední třídy, ale realita? Skutečné problémy se neřeší. Není zájem. Střední třída totiž přestává být zajímavou voličskou základnou. Chudí volí podle slibů o dávkách a bohatí mají zájmy úplně jinde. A střední třída? Ta je natolik utahaná ze snahy udržet si svůj status, že na politiku už nemá ani čas, ani energii.
Rozdíly se zvětšují
Ještě před dvaceti lety se střední třída měla fajn, ale dbes si lidé nemohou dovolit nic navíc. Dovolená? Zapomeňte. Nové auto? Luxus. Děti na vysoké škole? Úvěr a obrovské oběti. Na druhé straně vidíme luxusní auta, drahé kabelky a lidi, kteří utrácí za jedno odpoledne tolik, kolik běžná rodina vydělá za měsíc. Rozdíly mezi „mít“ a „nemít“ nikdy nebyly tak viditelné.
