Článek
Nikdy bych si nemyslela, že se zrovna já ocitnu v takové situaci. Když se o mně začal zajímat šéf bylo to ze začátku vzrušující – tajné pohledy přes kancelář, nečekané doteky, zprávy posílané po večerech. Byl charismatický, zkušený a přesně věděl, co říct, abych se cítila výjimečně a mimořádná. Jenže teď už vím, že to celé bylo jinak.
Byla jsem jen další trofej
Nejdřív to vypadalo jako pohádka. Pozval mě na večeři pod záminkou pracovního jednání. Vyprávěl mi, jak obdivuje můj talent, jak jsem jiná než ostatní. A já mu to uvěřila. Konec konců, kdo by nechtěl věřit tomu, jak úžasný, nadaný a výjimečný je. Přesto jsem se tomu dlouho bránila, ale on byl trpělivý. Přesně věděl, co chce a já jsem nakonec podlehla. Ale sotva ode mě dostal to, co chtěl, něco se změnilo. Přestal být tak pozorný a pomalu mě začal přehlížet. Když jsem mu po pár měsících naznačila, že bych to chtěla ukončit, usmál se a řekl jen: „Tohle by tě mohlo mrzet.“ Myslela jsem, že mluví o tom, že se změní a já o to přijdu, ale byla jsem úplně vedle.
Vyhrožuje mi a já se bojím
Nejdřív to byly jen nenápadné narážky. Že mám být opatrná, co říkám před kolegy. Že by nebylo dobré, kdyby se někdo dozvěděl o našich zprávách a o našem vztahu. Potom ale začal být drsnější. „Víš, co by s tebou udělali, kdyby to prasklo?“ Připomněl mi, že má přístup k mým firemním mailům, že ví, co jsem komu psala. A nezapomněl zdůraznit, že má ve firmě mnohem větší vliv než já.
Rychle mi došlo, že pokud se pokusím bránit, celé se to obrátí proti mně. Stačí jedno jeho slovo a já budu ta, co spala se šéfem a dělala kariéru přes postel. Ta, co si vymýšlí, když už ji to přestane bavit a háže na něj špínu. Nikdo mě nebude brát vážně a neuvěří, že jsem se úplně obyčejně zamilovala.
Nemůžu odejít, ani zůstat
Už nevím, co mám dělat. Každé ráno vstávám s odporem, že ho zase uvidím. Že se na mě podívá tím pohledem, který říká „Vím o tobě všechno. A pokud budeš dělat problémy, zničím tě.“ Nemůžu to nikomu říct. Nemám žádný důkaz. Všechno se odehrálo mezi čtyřma očima, beze svědků. Co po mně vlastně chce? Štve ho, že jsem já dala kopačky jemu, jde mu jen o chlapskou ješitnost? Co si o sobě myslí? Že jsem jeho majetek a budu poslouchat? Tak to se spletl. Nechci to nikomu vykládat, stydím se za to, jak jsem mu nalítla a chci mít od něj pokoj, ale on to nechce pochopit.
Z práce odejít nechci, mám skvělé peníze, úžasný tým a nevěřím, že bych podobně super místo ještě někdy získala, ale ta situace už začíná být neúnosná.
Co byste dělali na Danině místě?
