Článek
„Překvapení! Děcka přece strašně chtěly pejska, tak jim děda udělal radost,“ zahřměl hrdě.
Moje děti (7 a 9 let) začaly hystericky vřískat nadšením, manžel nasadil provinilý úsměv typu „já za nic nemůžu“ a mně v tu vteřinu bleskla hlavou jediná myšlenka: A je to v háji. Odteď jsem na mateřské se psem.
Pětiminutové nadšení a tvrdá realita
Tchán si vypil kávu, poplácal se po rameni, jaký je úžasný dědeček, a odjel domů do svého klidného, čistého bytu bez závazků. Děti si se štěnětem hrály zhruba do večera. Pak je to přestalo bavit, protože zjistily, že pejsek kouše hračky, neumí aportovat jako ve filmu a hlavně, není na baterky.
Dneska je to necelý týden a scénář je každý den naprosto stejný:
- 6:00 – Venku prší, děti spí jako zařezané. Kdo stojí v pyžamu na trávníku a čeká, až se štěně vyčůrá? Já.
- 14:00 – Přicházím z práce, děti jsou ve družině. V obýváku mě vítá rozkousaná drahá lodička a loužička na koberci. Kdo klečí na kolenou s dezinfekcí a houbičkou? Já.
- 19:00 – Říkám dětem, že je čas jít psa vyvenčit a nasypat mu granule. Odpověď? „Mami, mně se nechce,“ případně „Já musím dělat úkoly.“
Danajský dar roku
Koupit někomu zvíře bez předchozí výslovné dohody (a ne, věta sedmiletého kluka „já bych chtěl pejska“ opravdu není dohoda) je vrchol bezohlednosti. Tchán si koupil status „nejlepšího dědečka na světě“ za pár tisíc korun. On sklízí smích a pusinky, zatímco já uklízím bobky a hradím účty u veterináře.
Pes totiž není plyšák. Je to závazek na dalších 10 až 15 let. Znamená to konec spontánních výletů, složité plánování dovolených, ranní vstávání za každého počasí a neustálé výdaje za kvalitní krmivo. Nic z toho můj sedmiletý syn ani můj sedmdesátiletý tchán řešit nebudou. Všechno to spadlo na moji hlavu.
Moje ultimátum
Aktuálně prožívám brutální vnitřní boj. Na jednu stranu je to štěně samozřejmě roztomilé a nemůže za to, do jaké situace bylo vrženo. Na druhou stranu cítím obrovskou zášť pokaždé, když se na něj podívám, protože vidím jen další porci povinností, které jsem nechtěla a nežádala o ně.
Rozhodla jsem se proto pro radikální krok. Buď manžel a děti začnou plnit přesně rozepsaný rozvrh služeb (venčení, krmení, cvičení) bez řečí a odmlouvání, nebo o víkendu naložím psa do auta a odvezu ho tchánovi na zahradu. Když měl peníze na jeho koupi, jistě bude mít i čas na jeho venčení.
Zdroje:
https://budejovice.rozhlas.cz/pes-jako-vanocni-darek-po-dohode-cele-rodiny-a-pod-stromecek-radeji-jen-pelisek-9132544
https://krmeni.cz/pes-jako-darek-za-vysvedceni
https://www.pupsocks.cz/pupsocks-blog/4-duvody-proc-nedavat-psa-jako-darek/
