Hlavní obsah

Tchyně mi upletla hnusný svetr, který mě kouše. Očekává, že ho budu nosit, já ho chci vyhodit

Foto: Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázek

Když vám tchyně věnuje „dárek od srdce“, očekává se vděk. I když je to ošklivý svetr z kousavé vlny, co vypadá jak z výprodeje v roce 1983. Máte poděkovat a tvářit se vděčně, nebo říct pravdu? Kde končí slušnost a začíná citové vydírání?

Článek

Dárky „od srdce“ jsou někdy ty největší pasti. Když mi tchyně slavnostně předávala balíček, ještě jsem netušila, že se v něm skrývá zbraň hromadného ničení mého sebevědomí. A pak to přišlo: svetr. Hnědozelená kříženina mezi maskovacím pláštěm a recyklovanou rohožkou. Vzor jak z hororu. Kouše už jen při pohledu.

A vedle úsměvu zněla věta, která mě zamrazila: „To abys taky měla něco slušného na sebe.“ Překlad? Všechno, co nosíš, je nedostatečné. Já tě napravím.

Nosit jako důkaz vděku? Ne, díky

První neděli jsem ho nechala doma. A byl oheň na střeše. „Proč ho nemáš na sobě?“ ptala se před celou rodinou. „Nelíbí se ti? To jsem se teda pěkně přepočítala. Dala jsem si s tím takovou práci…“

A já jsem tam seděla jak zločinec. Všichni čekali, že se omluvím. Že se zahanbeně přiznám ke své nevděčnosti a slíbím, že si ten pytel natáhnu příště.

Ale proč? Proč bych měla nosit něco, v čem se cítím jak strašák, jen abych někoho neurazila? Proč bych měla svoje tělo obětovat ve jménu rodinné diplomacie? Jsem snad výstavní figurína?

Tchyně a hranice: věčné téma

Tohle není o svetru. To je o tom, jak někteří lidé nedokážou oddělit dávání od ovládání. Upletla mi svetr? A čeho všeho tím chce dosáhnout? Vděčnost? Povinnost? Podřízenost?

A já? Já chci jen svobodu oblékat si to, co mi je příjemné. A být milovaná bez podmínek. Ne s návodem, jak se chovat, oblékat a tvářit, abych vyhověla představám tchyně z devadesátek.

Vzdala jsem to

Svetr letěl rovnou do sběrného kontejneru. A ne, necítím výčitky. Protože láska není o tom, že si necháte všechno líbit. Láska je o respektu. O pochopení. A hlavně: o tom, že dárek nemá být závazek, nebo nenápadná manipulace.

Už jsem si od tchyně vyslechla dost. Že jsem rozmazlená. Nevděčná. Moderní fiflena bez úcty k tradicím. Možná. Ale jsem taky dospělá žena. A rozhodně nejsem ničí panenka na oblékání.

Nechci se jí dotknout. Chápu, že mě chtěla „potěšit“. Ale jestli mě chce potěšit opravdu, ať mi radši nekupuje nic. Nebo se zeptá, co bych si přála. A hlavně: ať pochopí, že vděk a respekt nejsou povinnost, ale výsledek skutečného vztahu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz