Článek
Nejdřív jsem si myslela, že to byl vtip. Že si jen trochu upustila páru. Ale když ta věta zazněla potřetí, naprosto vážně a se znechuceným výrazem ve tváři, pochopila jsem:
„Prý jsem mu zničila budoucnost.“
Ano, přesně tak. Já. Žena, která s jejím dospělým synem žije, stará se o domácnost, o děti, o něj samotného. Ta, co místo vděku sklízí nenávistné pohledy a pasivní agresi. Proč? Protože už to není její chlapeček, ale někdo, kdo má vlastní život. A to se těžce nese.
Když matinka nemůže pustit synáčka z dosahu
Tchyně, která si myslí, že nikdo na světě není dost dobrý pro jejího milovaného syna, je klasika. Ale tahle šla dál. Tahle ze mě udělala viníka jeho nepovedeného života.
Nevydělává dost? Můžu za to já.
Má málo času? Já.
Nevypadá jako v osmnácti? No, kdo jiný než já.
Když je unavený, když zapomene zavolat, když neví, kde má ponožky – všechno moje chyba.
Zatímco ona, ta dokonalá matka, která ho naučila všechno, včetně toho, že ženy jsou tu od toho, aby vařily, mlčely a vděčně přikyvovaly každé mužské větě – ta je bez viny.
Realita je jiná. Ale tu matky slyšet nechtějí
Co se ale skutečně stalo? Její syn vyrostl.
A místo prince z pohádky se z něj stal normální chlap s vlastními chybami, slabostmi a výmluvami. Ale místo aby to přijala, hledá viníka. A koho snadněji obvinit než jeho ženu?
Protože uznat, že vlastní dítě není dokonalé, to by bolelo. To je snazší říct, že ho zničila ta „cizí holka“, co mu „vlezla do života“.
Je pohodlné vinit ženu. Ale velmi hloupé
„Byl to šikovný kluk. Takový talent. Ty jsi ho zničila.“
Tahle věta zazněla, když jsem měla dvouměsíční dítě v náručí a pod očima kruhy, jak pandí máma po maratonu. V tu chvíli mi došlo, že můj vztah s ní nikdy nebude férový. Že pro některé matky je snacha vždycky problém.
Protože žena, která má vlastní názor, práci, hlas a sebeúctu není pro jejich chlapečka ta pravá. Pravá má být ta, co se usmívá, i když ji přehlíží. Co neodmlouvá, co drží teplo u plotny a emoce na uzdě.
Váš syn není oběť. Váš syn je dospělý
Takže ne, milá tchyně.
Já mu nezničila budoucnost. Já s ním sdílím přítomnost. A co v ní udělá, je na něm. Pokud není šťastný, není to proto, že jsem mu nedala prostor. Možná je to proto, že nikdy nevylezl zpod vaší sukně.
