Článek
Matěj se narodil dva roky po svatbě Petra a Lenky. Petr byl u porodu, učil ho jezdit na kole a po rozvodu si ho bral každý druhý víkend. Na výživném posílal šest tisíc korun měsíčně.
O svém otcovství nikdy nepochyboval. Během jedné hádky mu však bývalá manželka řekla, že Matěj možná není jeho. Později přiznala krátký vztah z doby, kdy dítě počali.
Lenka souhlasila s testem DNA. Výsledek biologické otcovství vyloučil.
„Měl jsem pocit, že mi někdo během jediného dne přepsal deset let života,“ popisuje Petr.
Výsledek testu nestačil
Petr očekával, že soud jeho otcovství popře a vyživovací povinnost zanikne. Matějovi už ale bylo deset let a zákonná lhůta dávno uplynula.
Manžel matky může otcovství popřít do šesti měsíců od chvíle, kdy se dozví o skutečnostech zakládajících důvodnou pochybnost. Návrh však musí podat nejpozději do šesti let od narození dítěte. Později může soud zmeškání prominout pouze tehdy, vyžadují-li to zájem dítěte a veřejný pořádek.
Petr o nevěře nevěděl, přesto neměl na výjimku automatický nárok. Biologický otec nebyl znám a Matěj považoval Petra za svého jediného tátu.
Právo chrání také jistotu dítěte
Soud nakonec zmeškání lhůty neprominul. Přihlédl k tomu, že Petr zastával otcovskou roli od Matějova narození a mezi oběma vznikl skutečný rodinný vztah.
České soudy v podobných případech neposuzují pouze biologický původ. Zkoumají také věk dítěte, pevnost vytvořených vazeb a následky, které by ztráta právního otce přinesla. Samotný zájem muže přestat platit výživné nemusí k prolomení lhůty stačit.
Dokud je Petr právním otcem, trvá i jeho vyživovací povinnost. Ta by zanikla až právní mocí rozsudku o popření otcovství. Dříve zaplacené částky by se nevracely.
Biologie změnila pravdu, ne minulost
Petr rozhodnutí považuje za nespravedlivé. Nechápe, proč má nést finanční následky situace, kterou nezavinil a o níž se nemohl dozvědět včas.
Největší odpovědnost podle něj nese bývalá manželka. Právě ona znala pochybnosti o otcovství a deset let o nich mlčela.
Současně si však postupně připouští, že Matěj pro něj není cizím dítětem. Roky společných výletů, narozenin a víkendů výsledek testu nevymazal. Chlapec navíc za rozhodnutí své matky nenese žádnou vinu.
Petr proto dál posílá výživné a se synem se vídá. S právním rozhodnutím se nesmířil, ale nechce, aby cenu za lež jednoho dospělého zaplatilo dítě, které ho celý život považovalo za otce.
