Článek
Dětské hračky ve výtahu. Dětské plakáty na nástěnce v domě. Dětské boty ve společné chodbě. A každé ráno a každé odpoledne – dítě. Všude. Neustále.
A k tomu jedna matka, která má pocit, že její dítě je něco mezi duchovním guru, rozesmátým andělem a zázrakem, které má povinnost obdivovat celý panelák.
Začalo to nevinně. Jedna poznámka, druhá otázka, třetí fotka. A pak to začalo.
„Nechceš ho pohlídat?“
„Jenom na hodinku.“
„On tě má tak rád.“
„Ty jsi mu tak sympatická.“
„Aspoň si zkusíš, jaké to je být matkou.“
Až jednoho dne přišlo to, co muselo přijít. Odpověď, kterou nečekala. A kterou si zasloužila.
V tom bytě žijí dva lidé
Za každé „nechceš se na něj chvíli podívat?“ jsem začínala být víc a víc naštvaná..
Za každé „vždyť tě to nezabije“ přibýval v břiše tlak.
Za každé „ty nemáš děti, viď?“ narůstala chuť někoho poslat do háje.
A pak to bouchlo.
Ne teatrálně. Ne vulgárně. Ale přesně.
„Ne, nechci! Tvoje dítě není střed vesmíru. Přestaň mi ho neustále cpát.“
Ticho. A pak pohled. Pohled matky, která si právě uvědomila, že ne každý touží sdílet její nadšení z toho, že se její dítě naučilo říkat „babička“ a snědlo kaši.
Všichni tiše trpí. Já už ne
Celý barák mlčí. Všichni přikyvují, usmívají se, nechávají si vnutit obrázky, hračky a fotky.
Ale všichni za zavřenými dveřmi protáčí oči.
Dítě skáče v kočárku, mlátí do výtahových dveří a matka u toho s úsměvem vypráví, jaký je „živoučký“.
Jako by to byla omluvenka na všechno, jenže není.
Ne každý, kdo nechce dítě, je bezcitný
V dnešní době se z odmítnutí hlídání stává téměř společenský zločin.
Jako by člověk, který nechce odpoledne trávit s cizím batoletem, byl automaticky egoista.
Ale já už se nehodlám omlouvat za to, že je mi to dítě šumafuk.
Tohle dítě není moje.
Nechtěla jsem ho.
Nepotřebuju si trénovat péči.
A rozhodně nehodlám být citově vydíráná.
Matky s komplexem výjimečnosti by měly dostat zrcadlo
Ne každé dítě je zázrak.
Některé křičí, některé bijí jiné děti, některé jsou jenom otravné. A některé jsou tak obyčejné, že by se nad nimi nerozplývala ani vlastní babička.
Ale existuje celá řada žen, která má pocit, že porodem se jejich dítě stalo středobodem galaxie.
A právě tyhle ženy jsou důvod, proč se o mateřství tak těžko mluví bez hysterie.
