Matky samoživitelky selhaly v zásadní věci

Matek samoživitelek u nás přibývá. Nejvíce patrné je to na Vánoce, kdy na nás dojemné příběhy vyskakují ze všech stran. Hrají nám na city a tahají peníze z peněženek, protože přece je v tom nemůžeme nechat. Jenže jejich situace není jen výsledkem nešťastných okolností, ale také odrazem osobního selhání? Jasně, každý občas udělá věší či menší životní chybu, ale je naprosto zásadní, jak se k ní postaví. Jestli se začne s řešením nejdříve u sebe, nebo se položí na záda ostatním a nechá se od nich „zachránit“.

Jedním z hlavních důvodů, proč se ženy ocitají v roli samoživitelek, je rozpad partnerského vztahu. Pokud ale selhal vztah, kdo za to může? Vina je v naprosté většina na každém z dvojice, ale obvykle má jeden z nich vždy větší podíl. Není snad na každém dospělém člověku, aby si dobře vybíral partnera a investoval do udržení vztahu? Neschopnost udržet stabilní rodinné prostředí je často přehlíženým faktorem v této diskusi. Ne každý muž je grázl, sukničkář a násilník a ne každá žena je nevinná květinka, která doma vytváří láskyplné prostředí a zázemí. Někdy si lidé za to, že skončili bez partnera či partnerky mohou prostě sami.

Samoživitelky často čelí finančním problémům, ale je fér se ptát, proč nebyly schopny lépe plánovat. Mnoho z nich vstupuje do rodičovství bez zajištěného zázemí, jak mohly být tak nezodpovědné? Copak si neuvědomují, jak zásadně sníží rodičovská jejich příjmy a že zůstanou závislé jen na svých úsporách a partnerovi, který evidentně může kdykoliv odejít. Kde je důkladné plánování a proč se neobtěžovaly vymyslet si záložní plán? A nejde jen o to. Spousta matek samoživitelek sice obráží potravinové banky a sekáče, ale dělá to s drahými gelovými nehty ze salónu a perfektně upravenými vlasy od kadeřnice. Nikdo po samoživitelkách nechce, aby chodily jako bezdomovci, na druhou stranu, je jejich chování často svědčí o naprosté finanční negramotnosti a absenci jakékoliv disciplíny. A takovým lidem se těžko pomáhá. Místo peněz totiž ve skutečnosti potřebují, aby je někdo v první řadě naučil s penězi zacházet.

Mnohé matky samoživitelky spoléhají na sociální dávky a podporu od státu, každý měsíc se klepou, zda peníze skutečně dorazí a jakékoliv zpoždění nebo úřednická chyba pro ně může být likvidační. Tato závislost je často prezentována jako následek těžkých životních podmínek, ale ve skutečnosti jde o důkaz, že nebyly schopny vybudovat si vlastní soběstačnost. Dá se to ještě pochopit, když žena zůstane doma s těžce nemocným dítětem, nebo prckem do 3 let. Ale výmluvy, že nemůže sehnat práci? Tak ať se přestěhuje. Ve světě je stěhování za prací naprosto běžné. A nejde jen o stěhování mezi kraji, ale mezi celými státy. Jenže v Česku se kouká jen na zahraniční platy, ale ne na to, co pro ně ti lidé musí udělat. Myslím si, že by měl přispívat těm, kteří to skutečně potřebují – ne těm, kteří se do těžké situace dostali vlastní nezodpovědností a odmítají slevit ze svého pohodlí, aby se z toho vyhrabat.

P.S. Samozřejmě jsou lidé, muži i ženy, kteří za svou situaci skutečně nemohou. Například vdovci a vdovy. To jsou situace, které se dá jen těžko připravit, protože pokud zemře mladý člověk, těžko se dá očekávat, že už měl našetřenou zásadní částku na horší časy. Ne, ten byl ve věku, kdy s budováním teprve začínal. Ale jinak si za to ve většině případů lidé mohou sami.