Článek
Když jsem v práci dostala mimořádnou prémii 100 000 Kč, měla jsem dvě možnosti. Buď běžet domů s nadšením v očích a podělit se s manželem, nebo držet jazyk za zuby a užít si ty peníze sama.
Hádejte, co jsem si vybrala.
Ano, neřekla jsem mu ani slovo. A ani na vteřinu jsem se necítila špatně. Protože kdyby to bylo obráceně? Vsadím se, že by udělal to samé. A ještě by měl tu drzost tvrdit, že „se to nějak utratilo“ nebo že „to šlo na důležité věci“.
Takže ne, tentokrát nebudu ta naivní husička, která hned běží oznámit každou vydělanou korunu. Tahle prémie je jen moje.
„Jsme manželé, měli bychom se dělit.“
Kolikrát už jsem slyšela tuhle větu? Že manželství je o společném hospodaření, že bychom si neměli nic tajit. Super pohádka, jen škoda, že se podle ní hraje jen tehdy, když se to hodí mužům.
Když si koupí novou elektroniku, o které jsem se dozvěděla až ve chvíli, kdy ji donesl domů – byla to společná investice? Ne.
Když si s kamarády zaplatil drahý víkend na horách – byl to dárek i pro mě? Ne.
Když si do garáže pořídil nové nářadí, protože „se může hodit“ – bylo to konzultované se mnou? Samozřejmě, že ne.
Ale já? Já bych měla být ta hodná holka, co všechno oznámí a společně se radí, co s penězi? Ani náhodou.
Chlap si ulívá bokem? Normálka. Ženská to udělá jednou? Skandál.
Kolik mužů si syslí peníze na tajných účtech, aniž by jejich partnerka cokoli tušila? Kolik si jich „něco nenápadně, ale pravidelně odkládá bokem“, aby měli něco stranou pro všechny případy? A když se jich zeptáte, odpověď je jasná: „To jsou moje peníze.“
Ale když žena udělá to samé? Najednou je sobecká, zákeřná, „podkopává důvěru“.
Ne. Víte, co skutečně podkopává důvěru? Dělat z ženy kasičku, která se musí se vším dělit, zatímco muž má svoje „malé radosti“ a nikomu se z nich nezpovídá.
Takže pardon, ale já si ty peníze užiju bez výčitek.
Plány? Jasné. A manžel v nich není.
Aby bylo jasno, nejsem žádná mrcha, co by se těšila, jak si něco koupí „na just“. Ale když už jsem dostala tenhle finanční bonus, tak ho neproplýtvám na rodinný rozpočet, nový vysavač nebo jiné nudné blbosti.
Moje plány?
- Wellness víkend v luxusním hotelu – žádná děcka, žádný bordel, žádné starosti.
- Drahá kosmetika – ne, nebudu kupovat „levnější variantu“.
- Krásné oblečení – ne proto, že „potřebuji“, ale proto, že chci.
- Možná si něco odložím stranou – protože přesně takhle to dělají chlapi.
A hlavně? Všechno to budu dělat s vědomím, že je to jen pro mě.
„Ale co když se to manžel dozví?“ A co jako?
Nebudu lhát, jistá šance tu je. Možná se to někdy dozví. A co?
V nejhorším případě bude chvíli prskat. A pak? Stejně mu nezbude nic jiného než to zkousnout.
A pokud by měl extra kecy, tak mu připomenu každou jeho „tajnou“ útratu, o které se mnou neprohodil ani slovíčko, dokud neměl nákup hotový a nedalo se to vrátit. Každé jeho „moc to nestálo“, každý jeho nákup, který se prostě „musel pořídit“.
Takže ne, nemám z toho strach. A hlavně – nemám výčitky. Protože tentokrát si prostě povoluji nemyslet na nikoho jiného než na sebe. A víte co? Je to boží pocit, který by si měl čas od času zkusit každý!
