Článek
Jestli je v téhle zemi něco otravnějšího než neustálé řeči o „těžké době“, tak je to kňourání lidí, kteří si stěžují, že mají málo peněz, ale zároveň nehnou ani prstem navíc. Každý druhý rozhovor začíná slovy: „To je strašný, všechno je drahý, nevycházíme…“ a končí konspirační teorií, že za všechno můžou politici, banky nebo „ti bohatí“. Ale víte, kdo za to může doopravdy? Vy sami.
Chudoba není nemoc, je to mindset
Nejsem hloupá. Vidím, že ceny rostou, ale zároveň vidím něco jiného: PENĚZ JE DOST. PRÁCE JE DOST. MOŽNOSTÍ JE DOST. Jenže ne všichni jsou ochotní tuhle skutečnost přijmout. Je přece pohodlnější stěžovat si, jak je všechno na houby, než něco udělat.
Ať mi nikdo netvrdí, že si nemůže přivydělat!
- Všude je plno pracovních nabídek. Restaurace, sklady, e-shopy, taxislužby… Kdo chce, práci si najde.
- Brigády o víkendech. Ale ne, to už by člověk neměl volno na seriály a poflakování.
- Práce na dálku. V době internetu může člověk klidně po večerech něco psát, spravovat e-shopy, dělat grafiku… Ale to by se muselo chtít.
Makat? To ne. Radši budu závidět!
Když vidím ty davy stěžujících si lidí, vždycky mě napadne: Kolik z nich by bylo ochotno reálně něco obětovat, aby se měli líp? Odpověď je jednoduchá: NULA. Všichni chtějí lepší život, víc peněz, větší jistoty, ale ve chvíli, kdy se jich zeptáte, co jsou pro to ochotní udělat, najednou mlčí.
Znáte to taky?
- „Za ty peníze to dělat nebudu!“ Ale zároveň má hluboko do kapsy.
- „Přesčasy? To fakt ne, mám taky život!“ Jasně, ale pak nebreč, že nemáš peníze.
- „Druhá práce? To bych se zničil!“ Ale celý víkend prosedět u Netflixu zvládneš, že?
Jsi chudý? Tak co s tím uděláš?
Chudoba není stav, do kterého se narodíš a nemůžeš z něj ven. Chudoba je výmluva. Ano, někdo to má těžší, někdo měl horší start. Ale co dál? Budeš si na to do smrti stěžovat, nebo se zvedneš a něco s tím uděláš?
Nečekej, že ti někdo něco dá. Stát ti možná přihodí pár tisíc na dávkách, ale nikdy ti nezajistí život, jaký chceš. To můžeš jen ty sám. Pokud si to neuvědomíš, smiř se s tím, že budeš vždycky sedět v koutě a závidět těm, kteří se nebáli makat.
Takže příště, až otevřeš pusu, aby sis postěžoval na svůj plat, polož si otázku: Udělal jsem opravdu všechno pro to, abych měl víc? Pokud ne, tak sklapni a běž si hledat druhou práci.
