Článek
Nevím, kdy přesně se to zlomilo. Možná ve chvíli, kdy mi mladší snacha vrazila do ruky seznam „co má rád Péťa k obědu“. Péťa. Ten, co dřív snědl všechno, co nezdrhlo z talíře. A teď má chuťové buňky jak rozmazlená foodblogerka? Ne. Ne, tohle nejsem ochotná přijmout.
Druhá je ještě horší. Ta se u nás ani nenamáhá pomoct s nádobím. Jen se rozvalí na gauči s mobilem a šeptne: „Mami, nemáš prosím ještě ten bábovkový recept? Martin ho miluje.“ Ano, miluje. Ale upéct mu ho mám já?
Vychovala jsem dva schopné chlapy. Ale ty ženské, co si přivedli, jako by vyrostly na planetě, kde se problémy řeší fňukáním a pasivní agresí. A co hůř – mají pocit, že já jsem součástí jejich domácnosti.
Mám být milá?
Nevím, jak to chodí jinde, ale u nás doma jsem zvyklá říkat věci narovinu. Jenže dneska se každá upřímnost bere jako útok. Když jsem jedné z nich řekla, že by mohla zkusit udělat nedělní oběd ona, protože má už čtvrtý měsíc mateřskou a jen jedno dítě, odpověděla mi: „Já ale nejsem jako vy, já si nechci obětovat život pro rodinu.“
Přesně tak. Vy chcete, abych si ho obětovala za vás.
A tak místo toho, abych si užívala vnoučata, koupu, vařím, uklízím a poslouchám stížnosti, že je to málo bio, moc slané, nebo že malý teď jí jen zelené věci. Ale hlavně, že Instagram jede a nový telefon má každý půlrok.
Jestli je tohle moderní mateřství, tak děkuju pěkně
Nechápu, co se to s těmi holkami stalo. Chtějí svobodu, rovnoprávnost, kariéru… ale když přijde na péči o domácnost, najednou se jim hodí „stará dobrá škola“. Moje škola. Protože uvařit, pohlídat, vyzvednout a ještě u toho vypadat jako chápající tchyně – to přece zvládneš, viď mami?
Jenže já už toho mám dost.
Nejsem chůva. Nejsem kuchařka. Nejsem terapeutka pro rozmazlené dvacítky, které neumí vyprat ani ponožky.
Jsem máma dvou synů. A vychovala jsem je dobře.
Jestli z nich někdo teď dělá neschopné muže, kteří neumí říct „moje žena přehání“, pak to rozhodně nejsem já.
Nechci válku. Ale nechci ani ticho.
Neříkám, že všechny snachy jsou stejné. Ale říkám, že tahle generace má velký problém s tím, že život není wellness. Že vztah není o tom, že se ti všechno servíruje pod nos.
A že být matkou neznamená doživotní otroctví jen proto, že se někdo neumí postarat sám o sebe.
A tak jsem přestala mlčet.
Když je něco moc, řeknu to. Když se mi nechce péct, nepeču.
Když si chtějí stěžovat, ať jdou ke svým matkám. Já už mám svoje mateřství dávno za sebou.
