Článek
Noční můra řady českých občanů, často prudce inteligentních voličů SPD a ANO, se naplnila.
Policie na Vysočině odhalila pět Ukrajinců, kteří podle vyšetřovatelů zneužívali sociální dávky. Přesně ten scénář, kterého se část veřejnosti obává od prvního dne války. „My to říkali!“ ozývá se okamžitě ze všech stran.
Jenže teď přichází ta nepříjemná část: Co s tím uděláme? Budeme z pěti lidí dělat důkaz, že selhal celý systém? Nebo si konečně přiznáme, že problém není národnost, ale kontrola?
Pět lidí. A lavina emocí.
Pět obviněných. To je fakt. Žádné stovky, žádné tisíce. Přesto stačilo pár hodin a internet zaplavily komentáře o „masivním zneužívání“, „parazitování“ a „vyžírání systému“.
Jako by těch pět případů bylo potvrzením všech nejčernějších obav.
Ano, pokud někdo vědomě čerpá dávky neoprávněně, má nést následky. Tvrdé, bez výmluv. Peníze daňových poplatníků nejsou kasička pro chytráky, kteří chtějí systém obejít.
Ale dělat z toho kolektivní vinu? To je zkratka, která nikam nevede.
Systém musí být tvrdý. Bez ohledu na původ.
Tady nejde o Ukrajince. Jde o princip.
Pokud stát nastaví dávky tak, že se dají snadno zneužít, někdo je zneužije. To není otázka národnosti. To je otázka lidské povahy. A také slabé kontroly.
Když Čech podvádí se sociálními dávkami, je to „šmejd“. Když to udělá cizinec, je to „důkaz, že jsme si sem natáhli problém“. Emocionální reakce jsou pochopitelné. Ale realita je méně jednoduchá.
Drtivá většina uprchlíků tady pracuje. Platí daně. Drží ekonomiku v chodu tam, kde Češi dlouhodobě chybí. A zároveň se mezi nimi najde pár lidí, kteří to zkusí obejít.
Stejně jako mezi námi.
Nejhorší je zobecňovat
Jedna část společnosti každý podobný případ okamžitě využije jako potvrzení svých obav. Druhá část ho zase bagatelizuje, aby „nehrála do karet populistům“.
Jenže obě reakce jsou pohodlné.
Pravda je mnohem méně sexy: Každý podvod je problém. A každý podvodník, bez ohledu na národnost, má být potrestán. Tečka.
Ale zároveň je hloupé a nebezpečné z pěti lidí dělat kolektivní viníky pro statisíce dalších případů.
Stát musí kontrolovat. Tvrdě a důsledně. Aby bylo jasné, že solidarita není slabost. Že pomoc neznamená bezbřehou naivitu.
Zdroj:
