Článek
Pro naše účely si učení jednoduše definujeme jako změnu v chování, která nějakou dobu trvá. Je třeba si vždy pamatovat, že aby byl pes schopen se něco učit, je třeba, aby toho byl v danou chvíli mentálně schopný. Tato zodpovědnost leží vždy na člověku, který psa trénuje, proto je třeba k tréninku přistupovat maximálně vědomě.
A jaké že jsou tedy ty 4 fáze procesu učení?
1) Vysvětlení – v téhle fázi se pes cvik naučí (např. povel lehni). Je to fáze, ve které bychom měli být trpěliví, v žádném případě bychom pejska neměli trestat a na místě je naopak hodně odměňovat.
2) Upevňování – jedná se o zautomatizování naučeného cviku. Cílem je dát povel „lehni“ a vidět svého pejska opravdu úspěšně cvik provést. Aby se cvik upevnil, je potřeba hodně opakování, což většina páníčků podceňuje.
3) Generalizace – nebo jinak řečeno zevšeobecnění. Aby pes jakýkoliv cvik opravdu skvěle pochopil, je nutné ho trénovat v různých situacích. Doma, na procházce, na cvičáku, na výletě, u veterináře. Stejně tak můžete zvyšovat vzdálenost, i to je nové kritérium. Pes je pak schopen si na povel lehnout, i když je 10 metrů od vás, musíte ho to však postupně naučit, aby toho byl schopen. Tomuto procesu se říká generalizace.
4) Udržování – stejně jako je třeba si občas osvěžit nabité vědomosti ze školy, je třeba naučené cviky se psem procvičovat a používat. Pokud psa naučíte válet sudy a vzpomenete si za dva roky, že se s tím pochlubíte kámošce, pravděpodobně spláčete nad výdělkem. Pes na vás bude koukat jako zjara nebo cvik provede velmi nejistě.
Jojo učení je mučení, ale občas to může být i zábava. Záleží čistě na vás, jak k němu budete v tréninku se svým psem přistupovat.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Učení
https://is.muni.cz/el/sci/podzim2019/XS150/um/druhy_uceni.pdf
