Článek
Na začátek si trénink obecně rozdělíme na klasické a operantní podmiňování. Bez trochy vědy by to totiž nebylo vůbec ono.
Klasické podmiňování se dá jednoduše popsat jako učení pomocí asociací. Jinak a jednoduše řečeno: pes, zvíře nebo i člověk reaguje, protože ví nebo očekává, co bude následovat. Jednoduchý příklad: Slovo sedni je spárované s činností sednutí. Nebo zvuk telefonu je spojen s jeho zvednutím. Zavírání domovních dveří máte spojené s jejich zamknutím. Už se vám určitě stalo, že jste kolikrát vyšli z baráku a nevěděli jste zda jste zamkli. Udělali jste to totiž automaticky, aniž byste si to uvědomili. To je klasické podmiňování. No a kdo s tímhle typem učení přišel? To určitě víte – byl to starý dobrý Ivan Pavlov, a to díky jeho pokusům spojit slintání psů s rozsvícením žárovky, zvukem zvonečku a dalšími proprietkami. Klasické podmiňování tedy popsal právě on a to na konci 19. století. Byl totiž naprosto fascinován zažívacími procesy psů. Zvláštní koníček, co? Všiml si totiž, že jeho psi začnou slintat pokaždé, když vědci vejdou do místnosti. Tehdy se začal zajímat o to, zda je slintání naučené a nebo zda je to zkrátka reflex. Došlo mu, že psi si vytvořili asociaci mezi zaměstnanci laboratoře a jídlem. Slintání samo o sobě tedy je reflex, ale slintání z důvodu předjímání, že jídlo přijde, je naučené.
Tak a teď si to shrneme. Nenaučené reflexivní chování je tedy nepodmíněný reflex. S tím prostě neuděláte nic. A naučené reflexivní chování můžeme označit za podmíněný reflex.
Klasické podmiňování je rozšířeně využíváno v tréninku zvířat a aplikuje se i na člověka. Používá se k léčbě různých poruch a fóbií.
Operantní podmiňování na druhé straně se dá jednoduše popsat jako učení důsledky. Každý čin, který pes udělá, vyvolá nějakou reakci. Pokud vzpomenete na klikr trénink, i to je v podstatě verze operantního podmiňování, která ovšem používá pouze pozitivní posilování a negativní trest, což znamená, že psovi něco příjemného dáte nebo naopak seberete (například pozornost či možnost pohybu).
Edward Thorndike
Thorndike byl prvním psychologem, který systematicky studoval učení zvířat. Zkoumal, jak se nabízené chování učí nebo naopak odnaučuje skrz následky. Jeho nejslavnějším pokusem je „problémová skříňka“. Sestrojil klec, jejíž dvířka mohla být otevřena pomocí páky uvnitř. Thorndike do klece umístil několik hladových koček a jídlo dal ven tak, aby na něho kočky viděly skrz mříže. Kočky se nejdřív neúspěšně snažily dosáhnout na jídlo skrz mříže, frustrovaně kroužily po kleci až najednou, omylem, zavadily o páku a otevřely krabici. No… a pak bylo pápo, že jo. Pokus Thorndike opakoval furt dokola, dokud kočky zcela nepochopily situaci. Čas, který kočky potřebovaly k zabrání za páku se pokaždé zkracoval, což znamená co? Že se učily!
Thorndikův zákon účinku
Reakce, které zapříčiní příjemné následky a vedou k uspokojení jsou posilovány a je velká pravděpodobnost, že se za podobné situace budou opakovat.
Reakce, které zapříčiní nepříjemné následky jsou naopak oslabovány a jejich pravděpodobnost opakování se snižuje.
Super příklad z běžného života: Štrádujete si to autem šedesátkou v obci. Pokud vás nikdo nezastaví, toto chování se posiluje. Pokud vás ale zastaví policista a dá vám pokutu, dáte si pravděpodobně příště větší pozor. Na druhé straně pokud by vám v práci šéf pokaždé dal bonus za to, že přijdete včas, pozitivně vás to motivuje k tomu chodit do práce včas i do budoucna
B. F. Skinner
Skinner byl považován za jednoho z nejvlivnějších psychologů 20. století. Prostudoval studie Edwarda Thorndika, I.P. Pavlova a Watsona a jako první popsal teorii operantního podmiňování. Máme trošku takovej podezřelej pocit, že si trochu připsal zásluhy za to, co už dávno objevil Thorndike, ale tak už to holt ve vědě chodí.
Skinner studoval chování zvířat pomocí tzv. Skinnerovy krabice. Zvířata byla v krabici sama a neměla vůbec kontakt s okolím. Ke svému pokusu používal krysy. Krabice v sobě měla zabudovanou páčku, ke které měly krysy přístup. Cílem bylo, aby krysa zatlačila na páčku a získala tak jídlo. Rozdíl mezi páčkou Thorndika a Skinnera byl v tom, že Thorndike ji umístil tak, aby o ni kočky omylem mohly zavadit. Skinner ji však umístil v podstatě na strop krabice a učil krysy ji použít. A jak je to učil? No přece shapingem. Odměňoval jakékoliv chování, které se trochu blížilo kýženému výsledku. Odměňoval krysu za to, že se pohybuje v její blízkosti, pak že na ni kouká, pak že na ni sahá apod. V podstatě tvaroval její chování pomocí operantního podmiňování a po malých krůčcích ji dovedl až ke kýženému cíli.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Burrhus_Frederic_Skinner
https://is.muni.cz/el/phil/podzim2016/PS_BA002/um/5_Behaviorismus.pdf
https://wikisofia.cz/wiki/Učení
Šusta, František. Trénink je rozhovor. Praha: Plot, 2016
