Disney byl feminista, když to ještě nebylo v módě

Nemluvím teď o současných disneyovských hrdinkách, jako je Moana, Raya nebo Elsa. Tady jsou chlapi spíš přívěsek, pokud ve filmu vůbec jsou. Nové příběhy jsou o silné princezně – dospívání, záchraně svého ostrova, záchraně světa.

Starší animované pohádky ale feministky rády kritizují a označují je za genderově stereotypní a škodlivé pro mladé nezávislé ženy.

Starší princezny na první pohled působí spíš jako krásky v nesnázích, ale zkusme se na to podívat jinak. Ono obecně, ženy, které se dokázaly postavit na vlastní nohy ve společnosti, která je od malička učila pokoru a pasivitu, jsou přece jen statečnější než my dnes, které odmala slýcháme, že máme bojovat za svá práva.

Sněhurku nepovažuji za pasivní, tichou a pokornou.

Dokáže se o sebe postarat v průběhu celého příběhu. Princ ji přijde zachránit až na samém konci; do té doby přežívá díky svým schopnostem a důvtipu. Podaří se jí uniknout lovci (tím, že je okouzlující, ale to je také dovednost) a přežije noc v lese. Uzavře dohodu se zvířaty a s trpaslíky. Ano, slíbí, že bude vařit a uklízet, ale domácnost sedmi dospělých mužů vede sama. To je docela výkon.

Princ je tu hned na začátku. Pak zmizí a objeví se až na konci, aby ji zachránil ze šlamastyky, do které ji sám dostal.

On ji do té šlamastyky dostal?

Samozřejmě, kdo jiný. Princ s ní flirtoval a královna je viděla.

Sněhurka byla moudrá. Pochopila, že to macechu naštve. Chápala, že chlap nestojí za to, aby se dostala do konfliktu s královnou.

Princ se však s tím nechtěl smířit a naléhal dál, jak to muži dělají.

Macecha začala žárlit a spřádat zlé plány.

Jaké je tedy ponaučení z příběhu?

Inu, pro každou dívku z něj plyne velmi užitečné ponaučení.

Naučte se obejít se bez mužů, protože ti tu pravděpodobně nebudou, až to bude nejvíc potřeba.

Ale až se konečně objeví, usmívejte se, aby si připadali jako superhrdinové.

A hlavně netravte ostatní ženy jablky jen proto, že žárlíte na nějakého chlapa.

Protože když to uděláte, umřete jako stará zapšklá čarodějnice, kterou srazil blesk na skále.

Tohle je jednoznačně feministický film. Všimli jste si, že princ v této staré animované verzi nemá ani hlas? Nemluví – ani slovo. Jeho otec chce, aby se oženil, a uspořádá ples, protože má deprese a chce nějaká vnoučata. Ale hrdinkou zůstává Popelka. Tradice ji představuje s těmi klasickými ženskými ctnostmi: tichá, pokorná a poddajná. Ale ona taková není. Jen přijímá svou situaci takovou, jaká je, a sní o lepším životě.

A když příležitost zaklepe na dveře, bez váhání se jí chopí.

Dostane se na ples, okouzlí prince, s pomocí milých a legračních zvířátek unikne ze svého žaláře a vše zachrání kouzelná bota, kterou se jí podařilo ukrýt.

Princ, který nemluví, se může oženit.

A království bude mít novou královnu. Nějak ani na vteřinu nepochybuji o tom, kdo bude království vládnout. Princ to nebude.

Šípkovou Růženku jsem vynechala, protože Aurora je ve filmu vážně jen pasivní obětí okolností. Ale Ariel, malá mořská víla, to je něco jiného.

Zdá se, že tato pohádka je o lásce: mořská víla, která se zamiluje do lidského prince.

Ale ani náhodou.

Zamilovala se do něj proto, že je to člověk, a život v lidském světě byl její nejhlubší touhou. Nejslavnější disneyovská písnička z tohoto filmu to říká jasně.

Ariel si přeje vstoupit do lidského světa; muž je prostě jen vstupenka. A jelikož se Ariel taky líbí, tak je to motivace. Ale kdyby měl místo nohou ocasní ploutev, Ariel by se do něj nezakoukala. Líbil se jí proto, že to byl člověk.

A tak se rozhodla. Uzavřela dohodu s čarodějnicí a dostala za úkol svést prince. Její dohoda výslovně uvádí, že ho musí přimět, aby se do ní zamiloval. Žádná dáma v nesnázích, ona je v páru ta aktivní. A dokonce by uspěla, ale princ je zřejmě nemehlo bez svobodné vůle a nechá se zblbnout jinou ženou. Když přijde čarodějnice, okouzlí ho, přebere ho nebohé Ariel bez hlasu a princ ani neví, že se žení s převlečenou chobotnicí.

Ale mořská víla opět zachrání situaci a princ dostane příležitost předvést aspoň nějaký hrdinský čin na závěr, aby mu mohla Ariel padnout do náručí s vděčností, jakou hrdina očekává.

A malé mořské víle se splní její sen. Nejenže vstoupí do světa lidí, ale bude jako královna lidskému světu dokonce vládnout.

Kráska je chytrá, jiná než ostatní a chce poznat svět. Tato pohádka není o lásce, ale o sebepoznání a splnění snů.

Poprvé však dostáváme trochu složitější mužskou postavu v podobě Zvířete.

Tradiční příběh Krásky a zvířete přináší krásné ponaučení, že věc se musí stát milovanou, než se stane milovanou.

V disneyovské verzi jde však o Bellu, která touží poznat jiný svět.

V úvodní písni vyjadřuje svou touhu vidět „víc než tohle provinční město“.

Sní o dobrodružství, takže její rozhodnutí obětovat se pro otce a zůstat se Zvířetem na hradě je přirozené.

Mohu zažít dobrodružství v tajemném temném zámku, nebo se stát poslušnou manželkou v domácnosti v provinčním městě? Risknu to se Zvířetem, děkuji pěkně.

A příběh se vyvíjí dál.

Z Bestie se vyklube chytrý a vzdělaný muž, víc, než by od mužů ve svém rodném městě čekala. Respektuje její názory, nesnaží se potlačit její silnou vůli a ukáže jí knihovnu. S ním může mít život, po jakém touží.

Ze Zvířete se nakonec stane krasavec (poté, co ho přijde zachránit), ale záleželo by na tom vůbec Belle?

Život svých snů získala tak, že se nespokojila s ničím menším, nebyla povrchní a hledala muže, který by si jí vážil za všech okolností.

Tomu říkám dívčí vzdělávání v pohádce!

Museli jsme vynechat Jasmínu, která sice má dostatečně silnou vůli na to, aby se nespokojila s muži, kteří si ji chtějí koupit svými drahokamy a postavením, ale nedostane se jí dost času na plátně, aby se její postava skutečně rozvinula (v původní animované verzi).

Ale severoamerická Pocahontas je jako Ariel.

Silná žena v tradiční společnosti.

Stačí si poslechnout tuto píseň, která jasně vystihuje, že Pocahontas se nehodlá usadit.

John Smith ji okouzlí, protože představuje jiný svět, kde by mohla být svobodná (no, v Anglii v 17. století by svobodnější nebyla, ale to ona nezjistí).

John Smith je dobrodruh; jeho povaha odpovídá její a ji to k němu táhne.

A nakonec svým rozhodnutím zachrání celou vesnici od krveprolití.

Myslím, že nikdo nepochybuje o tom, že Mulan je feministický film; v moderní verzi z roku 2020 nebylo třeba feministickou notu příliš zdůrazňovat. Mulan je žena, která nezapadá do ženského světa a která se cítí utlumená a nenaplněná ženskou rolí, kterou by měla hrát.

Postaví se za sebe, svou rodinu a svou zemi.

Tolik k princeznám z devadesátých let. Dnešní disneyovky hrají všemi možnými i nemožnými barvami a v nových verzích starých pohádek tlačí na pilu, aby byly ještě feminističtější. Ale ono to není potřeba.

Vše je o perspektivě. Pohádky jsou kouzelné, protože poskytují jednoduchá ponaučení použitelná v každé době. Všechny zmíněné princezny jsou svéhlavé, nezávislé ženy, které bojují, i když jim okolnosti nejsou zrovna nakloněny.

To je lekce, kterou ocení každá holka… a nakonec i kluk.

Bruno Bettelheim, Za tajemstvím pohádek, Portál, 2017

Clarissa Pinkola Estés, Ženy, které běhaly s vlky, Knižní Klub, 1999.