Jak se braly drogy v socialistickém Československu

Když psal Radek John na konci 80. let 20. století Memento, příběh o mladém feťákovi Michalovi, byl v mnoha ohledech revoluční. Stal se jedním z prvních, kdo o narkomanii v českém prostředí otevřeně mluvil a psal, a přiblížil tak problematiku široké veřejnosti. V této době už Čechoslováci nemohli pochybovat o tom, že tvrdé drogy jsou problém, který se hluboce týká právě jejich státu. V osmdesátých letech se na popud odborníků rozjíždí preventivní protidrogové programy na školách, začínají se vydávat metodiky pro pedagogy i rodiče. Všechny tyhle kroky ale nebyly ničím jiným, než zoufalou snahou zachránit dlouhá léta ignorovaný problém, který v Československu bujel od samého počátku jeho existence.

Základní kameny české drogové kultury jsou položeny už v padesátých letech. Hranice na západ je pevně uzavřena, lidé se vzpamatovávají z doznívající války a únorového socialistického převratu. Hustá atmosféra padesátých let měla být mimo jiné vyvážena zestátněnou, bezplatnou a široce dostupnou zdravotní péčí.

Léky na různé, běžné neduhy začali lékaři předepisovat či doporučovat ve velkém a bez jakékoliv opatrnosti. Bolesti hlavy, zubů nebo zad? Dostanete Algenu, zprvu volně prodejný lék na bolest. Kromě běžně používané kyseliny acetylsalicylové (účinná látka např. v acylpirinu) obsahovala Algena silně návykové barbituráty, které byly později nahrazeny rovněž návykovým kodeinem. Naprostá všudypřítomnost Algeny (jejíž užívání nebylo nijak regulováno, lék je do roku 1987 volně prodejný) způsobila, že řada obyvatel léky užívala nejprve na bolest a po čase už jen „pro jistotu“, třeba aby je v práci nerozbolela hlava. Rozvoj těžké lékové závislosti byl na světě. Lidé si na nadužívání léčiva zvykli, stalo se běžnou součástí života velké části obyvatel. Tyto zvyky pak nic netušíc předávali svým potomkům. Léková závislost v Československu strmě stoupala: zatímco v roce 1952 se prodalo asi 100 milionů kusů tablet analgetik, v roce 1969 to bylo už 750 milionů kusů tablet.

Nešťastným způsobem se léčilo také astma. Oblíbeným, volně prodejným lékem byl Yastyl, který pro změnu obsahoval těžce návykový efedrin. Ten o dvě dekády později posloužil experimentující mládeži k výrobě prvních várek pervitinu.

V šedesátých letech se zásadně proměnila hlavní věková kategorie uživatelů drog. V padesátých letech to byli lidé (častěji ženy) ve středních letech, unavení a hledající způsob, jak se povzbudit k lepším výkonům. K tomu jim pomáhali zmíněné léky. V šedesátých letech dospěla generace, která již nezažila druhou světovou válku a toužila se distancovat od generace svých rodičů i prarodičů, ale také od státu a systému celkově. Do Československa částečně pronikala západní kultura, která se ke svobodě, sexuální volnosti a drogám hlásila zcela otevřeně.

Čechoslováci hledali nové způsoby, jak omámit mysl a prožívat svět jinak, než střízlivě. Museli ale hledat jiné cesty než mládež na západě Evropy a v USA – heroin, LSD nebo marihuana, které se jinde těšily velké a narůstající oblibě, se v ČSSR takřka nedaly sehnat. Proč? Odpověď netkví v přísné nepropustnosti československých hranic, ale v nezajímavosti místního trhu pro drogové dealery. Československá koruna byla zkrátka za hranicemi bezcenná.

Drogy, které se v šedesátých letech těšily velké oblibě jsou tzv. těkavé. Jde o chemická rozpouštědla a lepidla, která se inhalují přímo z lahve, igelitového sáčku, nebo přes kus látky. Trend čichání se rychle rozšířil, a to hlavně díky jednoduchosti užití a také finanční dostupnosti (výrazně levnější, než alkohol). Přes látkový kapesník se inhaloval hlavně čistící prostředek Čikuli. Stále populárnější byl také methylbenzen Toluen. Čichání se obvykle provozovalo na čichacích seancích, během kterých si skupinka uživatelů připravila vybranou látku na kapesník a společně inhalovala. Akce se obvykle doplňovala beatovou nebo klasickou hudbou, uživatelé se také často překrývali dekami, aby zvýšili koncentraci těkavé látky ve vzduchu.

Obliba čichání se v ČSSR udržela cca do 70. let, od té doby byla na ústupu. Jednak proto, že u vdechování látek není možné nijak kontrolovat dávku drogy a snadno dojde k předávkování s možnými fatálními následky, ale také proto, že těkavé drogy zkrátka přestaly být trendy.

Šedesátá léta a proměna způsobu užívání drog v Československu předznamenala nevyhnutelný vývoj, který následoval v letech sedmdesátých a osmdesátých.

„Nedostupnost LSD, heroinu nebo kokainu vyřešilo tradiční české kutilství. Podle výrobních patentů, které používala nacistická armáda se naučili podomácku vyrábět pervitin.“

Pořad Pološero, příběh Daniela Horyny, člena první generace českých toxikomanů (2011)

Trend domácí výroby drog se u nás začal rozšiřovat nenápadně, jen v malých partách. Členem takové party byl často student medicíny nebo farmakologie, který rozuměl chemii a pomocí v knihách nalezených receptů dokázal uvařit drogu. Tak se v Československu znovuzrodil zapomenutý pervitin. Stimulační droga aplikovaná do žíly, k jejíž výrobě se používaly třeba kapky proti kašli Solutan, antiastmatikum Yastyl, nebo další, volně dostupné léky.

Jeho popularita rostla raketovou rychlostí, v roce 1984 už byl pervitin nejužívanější ilegální drogou v Československu. Až v témže roce se vaření a distribuce pervitinu stává nezákonným, tedy více než deset let od doby, kdy začali první experimentátoři pervitin po domácku vyrábět. Právě extrémně zpomalená reakce tehdejšího legislativního aparátu je jedním z důvodů, proč se pervitin mezi mládež tak rychle rozšířil. A smutné prvenství si v České republice drží dodnes.

A tady kruh uzavírá. Jsou osmdesátá léta, Radek John píše Memento a společnost – široká i odborná už ví, že má problém. Problém, kterému se možná dalo citlivou prevencí a pohotovou legislativní prací předejít, nebo ho alespoň minimalizovat.

Je absolventkou bakalářského studia na Pedagogické fakultě UK v oboru dějepis a výtvarná výchova. Ve stejném oboru nyní studuje navazujícího magistra. Působila jako učitelka dějepisu na základní škole a také se věnuje primární drogové prevenci na školách. Dlouhodobě se zabývá propojením oboru historie s adiktologií.