Julia Caesara znáte. Ale znáte i ženy, které hrály roly v jeho politice?

Julius Caesar se narodil do dobré rodiny. Otec musel hodně cestovat a péče o rodinu připadla matce Aurelii. Všichni historici ji popisují jako dokonalou římskou matrónu. Byla slušná, skromná, klidná a v případě potřeby i přísná. Caesar byl jako jediný syn a dědic ze tří dětí v rodině nejmladší. Matka mu poskytla ideální výchovu a zajistila synovi dobré vzdělání. Podporovala Julia Caesara také v dospělosti, podala za něj petici, když upadl v nemilost u diktátora Cornelia Sully. Když Caesarova první žena Cornelia zemřela při porodu, starala se jeho matka o svou vnučku Julii a řídila synovu domácnost, než se znovu oženil. Střežila ctnost jeho druhé ženy Pompeie a stála po synově boku v průběhu skandálního procesu, o kterém mluvil celý Řím.

Julius Caesar se oženil celkem třikrát. Svou první ženu, Cornelii Cinnu, si vzal v 16 letech. Láska a náklonnost nepatřily ve starém Římě k nutným předpokladům při uzavírání sňatků, zejména u vysoce ambiciózních mladých mužů a politicky významných rodin. Přesto se zdá, že mladý Caesar ke své první ženě nějaké city choval. Ovšem hlavní roli hrála politika. Cornelie byla však dcerou konzula, který tak svému zeti poskytl vstupenku do vlivné společnosti, a do nového manželství přinesla nevěsta značné věno.

Tehdy vládnoucí diktátor Sulla však v tomto paktu viděl hrozbu a přikázal Juliu Caesarovi, aby se rozvedl. Caesar odmítl, a v důsledku toho musel uprchnout z Říma. Řada proseb vlivných Římanů Sullův hněv zmírnila a Caesar se mohl vrátit domů ke své ženě. Na první dítě museli manželé čekat 13 let. Cornelia porod nepřežila a kolem roku 69 př. n. l. zemřela.
Podruhé se Julius Caesar přiženil do rodiny vládnoucího diktátora a za manželku si vzal Sullovu dceru Pompeiu. Toto manželství netrvalo dlouho a rozvod byl důsledkem proslulého skandálu. Pompeia jako jedna z prvních dam Říma působila jako hostitelka na slavnosti Bona Dea. Muži do domu během slavnosti nesměli vstoupit, to bylo považováno za svatokrádež. Do domu však vstoupil v přestrojení mladý aristokrat Clodius, který měl zjevně v úmyslu Pompeiu svést. Možná spolu měli poměr již dříve, ale během následujícího procesu žádný důkaz o nevěře předložen nebyl.

Skandál však Caesarovu pověst poškodil, a jak jeho politická hvězda stoupala, protivné pomluvy, které ho pronásledovaly, se mu začaly zajídat. Proto se s manželkou rozvedl. Prohlásil tehdy, že vina či nevina nehraje roli. Na Caesarově ženě nesmí být ani stín podezření.

V dokonalé shodě s antickými prameny představuje Shakespeare Calpurnii jako poslušnou a ideální římskou manželku. Tu, která byla svému muži vždy po boku a která trpělivě čekala, až se její manžel vrátí domů z mnoha svých záletů. Caesar byl doma jen zřídka; vedl mnoho vojenských tažení a proslýchalo se, že svedl manželky mnoha svých politických spojenců i rivalů. Toto manželství zůstalo bezdětné, ale protože jediná Caesarova dcera pocházela od Cornelie a mnozí pochybovali o jeho otcovství Kleopatřina syna, nemělo by to být považováno za chybu na straně Calpurnie. Caesar sám nikdy rozvod pro neplodnost nezvažoval, Calpurniina rodina se těšila v Římě vždy velkému vlivu.

Všichni si Calpurnii pamatujeme ze Shakespearovy hry Julius Caesar. Měla hrozné sny a opakovaně prosila Caesara, aby v den, kdy byl zavražděn, zasedání senátu vynechal. Málem se jí podařilo zachránit mu život. Jeho vrahové ale předtuchu zesměšnili. Podle nich Caesar jistě nechtěl, aby se Řím dozvěděl, že se bojí navštívit senát kvůli nočním můrám vyděšené manželky. Tak se Caesar vydal na březnové idy navzdory Calpurniinu varování a živý z něj nevyšel. Tak ale tvrdí Shakespeare ve shodě s některými antickými zdroji, které ale mají občas bujnější fantazii než sám velký dramatik.

Jediné vlastní dítě Julia Caesara, Julii, vychovávala jeho matka. Přesně ve stejném roce, kdy Caesar uzavíral sňatek s Juliinou druhou macechou, se Julie provdala za otcova kolegu a partnera, triumvira a nejmocnějšího muže v Římě, Gnaea Pompeia. Dcery ve věku vhodném na vdávání vždy představovaly ideální nástroj k upevňování politických paktů. Toto spojenectví skutečně platilo, jen dokud Julia žila, a její smrt znamenala novou válku. Přesto se zdá, že navzdory politické podstatě sňatku se měli manželé rádi. Pompeius se do své mladé ženy zamiloval, trávil více času doma a Julie ho obdivovala a respektovala. Štěstí však trvalo jen krátce. Julie zemřela o pouhé čtyři roky později v důsledku těhotenských komplikací po předchozím potratu a porodila dítě, které ji dlouho nepřežilo.
Pompeius i Julius Caesar byli údajně zdrceni. Nastávající politický rozkol však truchlení zastínil. Julie byla posledním článkem, který držel tyto dva po moci toužící politiky pohromadě, a bez ní vypukla občanská válka.

Starověké prameny se shodují, že Caesar miloval jednu jedinou ženu, Servilii, matku Marka Bruta. Jejich pouto bylo tak silné a románek v hlavním městě tak proslulý, že se začaly šířit zvěsti považující Marca Bruta za Caesarova syna. To je však velmi nepravděpodobné, když vezmeme v úvahu věk obou mužů. Nicméně Caesar tohoto svého mladého přítele miloval a při mnoha příležitostech ho oslovoval „synu“. Později se Brutus proslavil tím, že svého „otce“ zavraždil ve jménu záchrany republiky (která se nepovedla, protože dalším císařem se stal Caesarův dědic).

Servilia a Julius Caesar si svůj poměr užívali dlouho, a objevily se dokonce klepy, že Servilia využívala půvabu své mladé dcery, aby si udržela diktátorovu náklonnost. Caesar totiž při jiných příležitostech dával přednost podstatně mladším ženám. Římští historici milují klepy, rádi je opakujeme, ale moc jim nevěříme. Románek ale neskončil dobře. Po zavraždění Julia Caesara poskytla úkryt spiklencům, čímž vzniklo podezření, že se na jejich činech podílela, ale historici ji většinou považují za nevinnou.

V seriálu HBO Řím vystupuje matka Gaia Octavia jako silná, nezávislá, promiskuitní žena, která neustále intrikuje. Antické prameny nic takového nezmiňují, pokud se o Atii vůbec zmiňují. Tacitus i Suetonius ji popisují jako slušnou ženu, kterou muži respektují. Svým dvěma dětem, budoucímu císaři Augustovi a jeho sestře Octavii, poskytla náležité vzdělání. Tolik lze říci. Chybí nám však zásadní informace o jejím vztahu se strýcem Juliem Caesarem. Co ho vedlo k tomu, že právě jejího syna označil za dědice svého nemalého jmění a hlavně politického odkazu? Podle všeho však důvod, proč si vybral Octavia za dědice a adoptoval ho, nepramenil v nějaké zvláštní náklonnosti k neteři, ale v naléhavé potřebě mužského dědice z juliánské krve. Příslušnost ke vznešenému rodu byla pro římskou politiku klíčová, i když říkáme Římu republika, a Atia poskytovala jediné, co se Caesarovi nikdy nepodařilo, šanci stát se otcem.

Zbývá poslední žena; ta, která tvrdila, že porodila jediného syna Julia Caesara. Kleopatra bojovala jako mladá egyptská královna se svým bratrem o moc v Alexandrii. Právě v průběhu jejich politického zápasu se ve slavném městě zkřížily cesty Gnaea Pompeia a Julia Caesara. Kleopatra podle všeho využila svých půvabů, aby svedla Caesara, a ten ji dosadil na egyptský trůn a nějaký čas strávil v Egyptě. Poměr s cizí královnou nebyl pro Caesara nic nového ani mu to v očích římské veřejnosti nijak neškodilo. Problém však nastal, když Kleopatra přijela do Říma a diktátor cizí královně veřejně vyjádřil svou přízeň, představil její dítě jako své vlastní a pozval římské šlechtice do své vily, kde Kleopatra vystupovala jako hostitelka. To už bylo na římskou hrdost moc. Vždyť Římané se vždy považovali za nadřazené nad ostatními národy. Aférka byla něco jiného než rovnocenný vztah.

V té době si užíval Caesar neomezenou moc a šířily se zvěsti, že se chce stát králem, což by Římané nikdy nepřijali. Nespokojenost a nepokoje mezi republikány v římském senátu by nastaly i bez Kleopatry. Ale i antické prameny naznačují, že pohled na Caesara a Kleopatru, kteří společně pořádali večírky v orientálním stylu, zatímco právoplatná římská manželka stála v pozadí, byl pro římské aristokraty nesnesitelný. Pro Caesarovy kritiky to byl projev arogance, opovržení tradičními římskými ctnostmi, římskou republikou a jen to dokazovalo, že Julius Caesar zašel příliš daleko a je třeba se ho zbavit. Tak se stala Kleopatra poslední politickou chybou velkého vojevůdce. Ale uprázdněné místo dobře využil její budoucí pokořitel, Caesarův synovec, budoucí císař Augustus.

Kolem Julia Caesara se pohybovalo mnoho dalších žen, ale jejich jména se do dějin nedostala. Nakonec žádná z těchto dam, snad s výjimkou Kleopatry a jeho matky, nehrála v jeho kariéře ani historii významnou roli. Ale i tento výčet je dostatečný. Málokterá historická osobnost kolem sebe tolik významných dam v pramenech shromáždila.

Luciano Canfora, Gaius Iulius Caesar. Demokratický diktátor, Vyšehrad, 2007.

Robert Étienne, Julius Caesar, Levné knihy, 2007.

William Shakespeare, Julius Caesar, Romeo, 2000.

Gaius Suetonius Tranquillus, Životopisy dvanácti císařů, Svoboda Servis, 1998.