Množírny psů: Výnosný obchod s utrpením

Chystáte se pořídit si pejska a prohlížíte si inzertní portály.

„Jéé, tady mají mini čivavu – prý zvláštní plemeno, velmi vzácné.“

„Hele, tenhle buldoček má jedno oko modré, to musím mít!“

„Ta chovatelská stanice nám prý dá štěně nejdřív za půl roku. Proč čekat, když tady paní nabízí taková krásná štěňátka.“

Tak takhle to začíná.

Ale pokračuje to jinak.

„Pane doktore, koupili jsme si štěňátko, ale ono se pořád třese a bojí se chodit ven…“

„Pane doktore, uvidí ten náš pejsek ještě někdy?“

„Vrazili nám štěně do ruky v chodbě, maminku štěňat nám neukázali, za dveřmi byl slyšet štěkot tak stovky psů. Ale my tam to štěňátko nemohli nechat…“

Prodávat štěňata, koťata, nebo dokonce hříbata by měl pouze člověk, který k oběma rodičům má patřičný certifikát, nejen průkaz původu. K tomu, aby psa zahrnul do chovu, musí zvíře splnit podmínky dané standardem plemene.

Třeba labradoři musí projít rentgenem kyčlí, aby se z chovu vyřadili ti se špatnými klouby. Toto plemeno trpí na dysplazii kyčelního kloubu, která se musí řešit operativně, vede k artróze, bolesti a kulhání. V genech to labradoři prostě mají, pokud se budou křížit pouze psi bez dysplazie, riziko se u dalších generací sníží.

Jezevčíci musí mít lovecké zkoušky, aby se zachoval původní účel plemene. To majitele zase tolik netrápí. Horší to je třeba u tzv. bull plemen, kdy stafordšírští bulteriéři (dnes velmi populární) rozhodně nemají být agresivní a agresivní jedinci se do chovu nedostanou. Tedy do toho legálního chovu.

Množitelé se takovými předpisy nezaobírají. Neostýchají se křížit jedince, kteří by vůbec neměli do chovu přijít. Například velmi populární merle zbarvení nebo modré oči u některých plemen jsou znakem genetických vad jako slepoty a nervových nemocí. Nezdravě malí jedinci čivav a jorkšírů, u kterých je malý vzrůst vyloženě genetickou vadou, množitelé klidně zkříží a prodají za vyšší cenu. Takoví pejsci se vám pak doma mohou dožít třeba pouhých 2 let.

To je ale jedna stránka problému. Množitelé vidí v psech stroj na peníze a podle toho se k nim chovají.

Psa si máte pořizovat od chovatele. Jistě, bude za něj chtít mnohem víc peněz a počkáte si na něj u oblíbených plemen několik měsíců, protože slušní chovatelé mají pořadníky. Na druhé straně útulky jsou plné psů všech tvarů a personál útulku vám o nich sdělí dost na to, abyste si mohli vybrat. Komu se nechce čekat a chce ušetřit, tak hurá do útulku.

Můžeme zde ještě rozlišit mezi množírnou, množitelem a překupníkem. Množírnou rozumíme zařízení, kde se pro snadný výdělek produkují štěňata jako na běžícím páse. Překupníci potom z takových zařízení štěňata kupují a dále je přeprodávají. Osvěta totiž funguje a lidé se zajímají, chtějí vidět maminku štěňat, neberou si štěně na benzínce, jsou opatrnější. Překupník si dokáže třeba najmout byt jen pro účely prodeje štěňat a nastrčit zdravou pěknou fenu jako „maminku štěňat“.

A pak tu jsou lidé, pro které výraz „množitel“ možná není tak úplně fér, ale také ti napáchají hodně škod. Jsou to lidé, kteří mají fenku, možná bez průkazu původu, možná s ním, ale rozhodně se nezabývají nějakými chovatelskými předpisy. Prostě pořídí štěňátka se psem stejného plemene a prodají je jako čistokrevné bez papírů za poloviční cenu. Taková štěňata nebudou traumatizovaná a zničená jako štěňata z odporných množíren. Po genetické stránce si ale stejně zaděláváte na problém.

Klasické množírny jsou zvěrstvo, protože zde se o blaho zvířat nikdo nestará.

Každá samice potřebuje určitou dobu, kdy se tělo zotaví po těhotenství a porodu. Pokud tento odpočinkový interval chybí, tělo se vyčerpá. Zvíře trpí a dříve umírá. Množitelé potřebují pouze vydělat peníze. Nakryjí tedy fenu klidně hned po porodu štěňat. Po pár letech jim přestane rodit. Ti „slušnější“ takovou fenu pošlou třeba do útulku, jiní ji vykoupou a navoní a prodají jako čistokrevného seniora.

Množitelům nezáleží na zvířatech, chtějí na nich vydělat. Takže snižují náklady na minimum. Proto feny prožijí často celý život ve stísněných prostorech, nechodí na procházky, brodí se ve výkalech a jsou krmeny nekvalitní stravou. Množitelé vědí, že porušují zákon (ať už se dopouštějí týrání zvířat, nebo klamání spotřebitele, vždy je zde nějaký trestný čin), nechtějí být vidět. Proto musí prostory, ve kterých chovají psy, být dobře ukryté, zápach se nesmí dostat ven a rozhodně zvířátka neberou na procházku.

Štěňata z množíren nebývají očkovaná ani odčervená. Zranění a nemoci dospělých psů také množitelé neřeší. Zvěrolékař by navíc mohl týrání zvířete poznat a nahlásit. Jestliže se deprimovaná fena pokouše, má kožní chorobu, nevadí, hlavně že může dál rodit. V tomto případě je třeba zmínit, že množitelé také porušují zákon, který jim ukládá každého psa opatřit čipem. Toto opatření mělo zabránit právě množení psů ve velkém. Problém ale je, že pes se čipuje až ve věku, kdy už dávno štěňátko drží v náruči noví majitelé.

Množitelé jdou naproti módním trendům. Odchovají čivavy menší, než jak doporučuje standard, a výsledkem jsou sotva životaschopní pejsci. Dále také kříží fenku a psa s genetickými vlastnostmi, které se spolu křížit nemají, aby dosáhli vyššího výdělku. Například tzv. merle zbarvení (stříbřitě flekaté neboli hermelínové) je z genetického pohledu velmi rizikové. U většiny plemen není vhodné dva merle jedince křížit, protože hrozí, že se narodí slepá nebo jinak postižená štěňata. Množitelům toto bývá jedno, protože merle zbarvení je velmi žádané. Postižená štěňata z vrhu prostě utratí, a to jedno prodají za vysoký obnos.

Hrdí majitelé se pak pyšní obrázky svých vzácných plemen na Instagramu a poptávka se zvyšuje.

Množitelé mají často omezený přístup ke kvalitním chovatelům. Ti by je prokoukli a nahlásili. Jelikož chtějí ušetřit, nebudou za krytí feny platit. Proto často kříží své psy a feny mezi sebou, v rámci příbuzenstva. Výsledkem je obrovská škála genetických vad, která se ve vrzích objevuje. Ale často je poznáte až po pár letech.

Vysvětlení je jednoduché. Koupí psa z množírny podporujete chov zvířat v otřesných podmínkách a podílíte se na porušování zákona. Mnoho čerstvých majitelů ale uvažuje jinak. Vždyť pejska z množírny naopak zachránili. Odnesou si ho domů, a tím pádem mu dají domov a vše bude v pořádku. Co ale koupí psa z množírny riskujete?

Psi z množírny bývají o mnoho levnější než psi od zodpovědných chovatelů. Ti ale prodávají štěňata čipovaná, odčervená a očkovaná. A hlavně zdravá. Jestliže si pořídíte štěně nemocné, už první výdaje za veterináře dorovnají jakkoliv výhodnou koupi. V případě dlouhodobých a chronických zdravotních problémů spíš převýší.

Pokud máte smůlu a pořídíte si štěně se závažnou genetickou vadou, čeká vás společný život plný výdajů. Štěňata z množírny navíc vlivem podmínek a výše zmíněných skutečností nečeká vždy dlouhý život.

Když si pořídíte štěně od zodpovědného chovatele, bude socializované, tedy zvyklé na lidi, jiné psy či jiná zvířata a na okolní předměty. Zvířata v množírně neznají nic. Nová a děsivá pro ně může být i tráva na zahradě. Navíc mají s lidmi často jen ty nejhorší zkušenosti. Vědecké výzkumy udávají, že právě první měsíce života jsou stěžejní. To, co tady chovatel zameškal, vy už nikdy nedoženete. Pořizujete si tak možná do budoucna psychicky nestabilního psa, se kterým vás čeká spousta práce.

Psi bez průkazu původu nemusí být nutně nestandardní. U množíren je ale pravděpodobnost, že váš pes vůbec nebude odpovídat tomu, co od plemene očekáváte, celkem velká.

Chcete labradora, který miluje vodu, chytrou border kolii nebo pohodového stafíka? U množírny nemáte jistotu ničeho. Vaše čivava může dorůst do velikosti kokršpaněla a váš stafík skončit jako pitbul. Nejvíc ze všech plemen trpí množírnami čivavy. Většina z čivav, které potkáte na chodníku, nepochází z chovatelských stanic, ty by nestihly tuto poptávku pokrýt. A věděli jste, že čivava je pohodový a milý pes, který na výchovu vůbec není náročný? Ty agresivní čivavy, které se škrtí na vodítku a chtějí zardousit všechno kolem, možná netrpí jen špatnou výchovou.

V první řadě si vyžádejte průkaz původu štěněte, případně alespoň rodičů.

S papírovým štěnětem máte jistotu. Může se stát, že vás zláká inzerát od majitele s titulem: „Chtěli jsme feně jednou dopřát štěňátka, jsou čistokrevná.“

Pokud vás neděsí možné genetické vady nebo na výrazné genetické vady dané plemeno netrpí (protože jste si jistě o tom plemeni vše zjistili předem), můžete dostat od takového příležitostného chovatele pohodového pejska.

Ale nesmí to být množírna.

Jak poznat takové zařízení?

Množitelé nabízejí údajně čistokrevná štěňata, ale nemají k nim průkaz původu. Upřímný majitel psa, který vám rovnou řekne, že se tímto nezabýval, ale ukáže vám maminku štěňat, popovídá si s vámi u kafíčka, a ještě dodá fotky štěňátek, jak rostla, ve vás už může vzbudit důvěru.

Zpozorněte, pokud se doslechnete následující výmluvy:

Všechna štěňata, která se narodí rodičům, kteří byli oficiálně přijati do chovu, automaticky získávají průkaz původu. Zde není co dodat. Majitel, který nemá průkaz původu pro štěňata, pravděpodobně kříží psy, kteří by se správně rozmnožovat neměli. Nebo jejich způsobilost alespoň nijak neověřil.

Někteří množitelé uvádějí, že štěně nemá průkaz původu, protože má třeba barvu nebo tvar ucha, který neodpovídá standardu. To je ale nesmysl. Opakujeme ještě jednou, všechna štěňata, která se narodí rodičům přijatým do chovu, ho získají. I kdyby se narodila se závažnou genetickou vadou nebo třeba v růžové barvě. Takové štěně potom bude vyřazeno z chovu, ale jeho původ je prokázán a jedná se o čistokrevného psa s PP.

Pokud už množitel přizná, že štěňata nemají průkaz původu proto, že rodiče štěněte ho nemají, vytasí se často s touto výmluvou. Uvede, že pro nevýstavní pejsky neviděl potřebu pořizovat průkaz původu. Ne pro každé plemeno ale právě výstavy jako podmínka k uchovnění platí. Ale i jindy se jedná třeba o jednu výstavu, která posoudí, zda pes splňuje standard.

Tato výmluva je na úrovni někoho, kdo oznámí, že nikdy nechtěl závodit v autě, tak přeci nepotřebuje řidičský průkaz.

Nemá-li štěně průkaz původu, žádejte alespoň evidenční list.

Nejpozději do 7 dnů od narození štěňátek musí majitel vyplnit evidenční list. Ten obsahuje informace o matce včetně čísla čipu, plemene, jména a data narození.

Chovatel sám vyplňuje své identifikační údaje. Každé štěně pak má v listu zaznamenáno datum narození, jméno, plemeno a pohlaví. Do listu se zaznamená také číslo čipu (povinně do věku tří měsíců před předáním novému majiteli musí být pes čipován), odčervení, očkování a veterinární ošetření.

Nový majitel musí evidenční list dostat. Pro množitele je evidenční list často zbytečně drahá záležitost, štěňata z množíren nebývají čipována ani ošetřena. Vy ale evidenční list vyžadujte.

Stejně jako očkovací průkaz. Pokud štěňata mezi jejich narozením a předáním majiteli neviděl veterinář, je něco špatně.

Množitelé často nabízí předání kdekoliv, jen ne u sebe doma. Vždy trvejte na tom, že si pejska převezmete v jeho domácím prostředí a setkáte se s matkou štěněte. Zodpovědní chovatelé tuto potřebu chápou. Vždyť prodávají své pejsky, ne ponožky. Také si vás chtějí prověřit a často i prodej odmítnou, když se jim nový majitel nezdá.

Množitel se může vytasit s mnoha výmluvami. Od zavlečení infekce přes dovolenou na Maledivách. Nenechte si osobní návštěvu vymluvit. Množitelé vědí, že do podmínek, v jakých chovají svá štěňata, vás nemůžou za žádných okolností přivést.

Problém jsou překupníci. Ti nabízí štěňata „doma“ s „maminkou“. V takovém případě sledujte, jak se matka a štěňata chovají. Hodně se ptejte, mějte se na pozoru a chtějte vidět fotky štěňat, jak rostla. Zodpovědný chovatel (nebo i jen majitel, který nechal jednorázově nakrýt svou milovanou fenku) takové fotky má.

Množitel může uvést něco v tom smyslu, že odjíždí na dovolenou nebo se musí stěhovat a potřebuje štěňata udat dřív. Ale zákon mluví jasně. Mladý pes může opustit domov nejdříve ve věku 50 dnů. Cokoliv jiného je nepřirozené a hraničí s týráním zvířat.

Kromě toho, že to na vás jako na majitele klade vyšší nároky, protože takto malé psí miminko vyžaduje zcela jiný přístup a mnohem intenzivnější péči, asi jste narazili na množitele.

Zodpovědný chovatel by ani nechtěl zásadu věku štěňat při odběru ohýbat, protože ví, že jim ubližuje a sobě kazí jméno.

Nízká cena sama o sobě značí, že se může jednat o množírnu. Někdy množitelé uvádí, že vlastně ani neprodávají čistokrevného pejska, ale štěně z nechtěného vrhu. To se může stát, ale pamatujte, že v takovém případě by si majitel neměl účtovat víc než veterinární výlohy (ke kterým by vám měl vystavit potvrzení). Rozhodně je nepřípustné, aby chovatel prodával nechtěného křížence třeba i za polovinu ceny čistokrevného psa.

Rychlé jednání také nabádá k opatrnosti. Chovatel na své psy ani na jejich páníčky nespěchá, protože mu záleží na jejich budoucím štěstí (a své pověsti). Množitel se co nejdřív potřebuje zbavit štěňat, aby mohl fenu co nejdřív nakrýt znovu.

Psí plemena mají své standardy. Pokud chcete pejska jinak barevného než jak doporučuje standard, berete si vlastně voříška. Může se stát i zodpovědnému chovateli, že se mu ve vrhu octne jedno nebo i několik štěňat, která mají jinou než povolenou barvu.

Takový chovatel ale na nich nezaloží svůj byznys. Naopak je prodá levněji nebo za stejnou cenu jako ta ostatní, a předem upozorní, jak to s nimi je. Pokud se u nich objeví rysy, které mohou být rizikové, ve smlouvě budete mít přímo zákaz chovu daného pejska.

Najdou se i rysy, které třeba uznává zahraniční standard, a český nikoliv. Třeba černobílý boloňský psík (tzv. ruská linie), který je jako takový uznáván v USA, ale u nás nikoliv. Majitel vás ale na toto musí upozornit, nemlžit a rozhodně si za takového psa nenaúčtuje víc.

Neobvyklé zbarvení, jako zmíněná hermelínová či merle barva, nebo jinak barevné oči často značí genetickou vadu nebo její riziko. Navíc se v takovém případě mezi předky štěněte pravděpodobně octl někdo, kdo standard nesplňoval. Nevíte tedy, co ze štěněte vyroste. Netradiční rys nebo pro plemeno neobvyklá barva tak nemusí automaticky ukazovat na množitele.

Ale je to pro vás signál, že máte zpozornět a pečlivě prohlížet domácí prostředí a rodiče vašeho budoucího psího společníka. Zjistěte si tedy, jak vypadá standard plemene. U malých plemen si pamatujte, že neexistují čivavy velikost kinder vajíčka ani mini jorkšírští teriéři.

Jedná se o genetickou vadu, kterou by zodpovědný chovatel nikdy nemnožil.

Prověřujte si informace v inzerátech. Pokud se vám podaří dohledat staré inzeráty od jednoho chovatele, můžete posoudit, zda nenabízí nová štěňata nějak podezřele často.

Chovatelské stanice mají recenze. Existují facebookové skupiny nebo diskuzní fóra specializovaná na konkrétní plemena. Ptejte se. Zodpovědný chovatel by měl jako podnikatel všechny údaje včetně IČO dodat. Google sám napoví, jakou digitální stopu majitel vašeho vysněného pejska zanechává.

Ano, máte možná snahu štěně zachránit, ale jakýkoliv příjem, který množiteli poskytnete, ho podpoří v další činnosti. Zvažte navíc, zda vůbec jste v situaci, kdy si můžete finančně a časově dovolit poskytnout potřebnou péči nemocnému psovi. Vytváříte závazek na několik let a pokud nebudete mít peníze nebo energii na to, abyste mu léčbu a třeba speciální stravu poskytli, žádnou službu mu neuděláte.

Nahlásit můžete i pouhé podezření policii nebo Státní veterinární správě. Množitelé porušují několik zákonů, od klamání spotřebitele po týrání zvířat.

Bohužel ne vždy je možné je potrestat právě za provozování množírny. Zákon o množírnách lze totiž obejít. Aby chovatel mohl chovat psy, musí splnit ohlašovací povinnost. Ta se ale netýká malých chovů do tří fen v jedné domácnosti.

Tato podmínka se obchází těžko. Horší ale je, že nahlásit je nutné až feny od 12 měsíců věku. Zákon zde vychází z toho, že mladší zvířata nejsou k chovu dostatečně vyzrálá. Jak už ale víme, to množitelům nebrání. Nechají nakrýt fenu mladší 12 měsíců, po porodu ji prodají a takto pokračují s jejími štěňaty.

Každopádně policii vždy pomůže (nebo ji k řešení případu ponoukne), když se sejdou trestní oznámení. Bohužel se tak často stává až v medializovaných případech.

Problém množíren se netýká pouze psů. Také čistokrevné kočky se stávají obětmi množitelů. Kočky mají tu nevýhodu, že objevit množírnu je mnohem těžší. Psi přece jen štěkají a vyjí, kočky se nahlas neprojevují. U množitelů koček navíc můžete narazit na situaci, kdy vám prodají za velké peníze čistokrevnou kočku, a z koťátka vyroste obyčejná pouliční mourovatá kočička. Ve světle toho, co jsme uvedli výše, je to ale ještě ta lepší varianta.

Zdroje:

Andrea Dunová, O čem sní holčičky z množíren, Zdraví pro zvířata 2016.

Podcast: Neštěkej na svého psa

Podcast: Pejskárium