Malinche: Tlumočnice Hernána Cortése, která ovlivnila dějiny Mexika

Když se řekne dobytí Mexika, většině z nás se vybaví jméno Hernán Cortés, španělský dobyvatel, který v první třetině 16. století svrhl mocnou říši Aztéků a položil základy španělské nadvlády v Novém světě. Ale hned za jeho jménem se vynořuje jiná postava – žena, o níž se vedou spory už půl tisíciletí. Malinche, známá také jako Doña Marina nebo La Malinche, se stala symbolem zrady i mostem mezi dvěma světy. Její příběh je fascinující, protože se v něm zrcadlí střet civilizací, kulturní nepochopení i nejednoznačnost lidských činů.

Malinche se narodila kolem roku 1500 v oblasti dnešního jihovýchodního Mexika. Podle některých kronik byla dcerou místního náčelníka. Po jeho smrti se její matka opět vdala, a když se jí z nového manželství narodil syn, svou dceru prohlásila za mrtvou. Ve skutečnosti ji kupci prodali do otroctví. Jako otrokyni ji Cortésovi při jeho výpravě do Aztécké říše darovali tabascanští náčelníci. Španělé jí dali jméno Marina. Její původní jméno mohlo být Malintzin či Malinalli.

Z dívky, která mohla patřit k vyšší vrstvě, se stala otrokyně. Ale právě díky této tvrdé zkušenosti se naučila jazyky, které jí později otevřely cestu k historické roli, jakou si sama jistě nedokázala ani představit. Ovládala totiž svůj mateřský jazyk, pravděpodobně nahuatl, případně totonaco, a v otroctví se naučila yukatéckou mayštinu, díky této znalosti mohla Cortésovi tlumočit prostřednictvím Jerónima de Aguilara. Postupně se pak učila španělsky, takže později dokázala tlumočit přímo mezi nahuatlem a španělštinou, čímž se stala ještě cennější pro Cortése.

V roce 1519 připlul Hernán Cortés se svou výpravou na pobřeží Mexického zálivu. Španělé byli cizinci, kteří nejenže neznali místní terén a politickou situaci, ale nerozuměli ani jazykům domorodců. Když Cortés získal jako dar od Mayů dvacet otrokyň, mezi nimi byla i Malinche. Její znalost jazyků byla klíčová pro komunikaci mezi Španěly a původními obyvateli.

Nejdříve překládala z jazyka Nahuatl (jazyk Aztéků) do yukatécké mayštiny, kterou ovládal španělský dobyvatel Jerónimo de Aguilar. Aguilar byl Španěl, který se po ztroskotání lodi na poloostrově Yucatán dostal mezi Maye, kteří ho zajali, během osmi let v zajetí se naučil jejich jazyk. Byl tou dobou jediným Španělem, který uměl yukatéckou mayštinu, a proto mohl převádět slova z Malinchiných překladů do španělštiny. Bez něj by jazykový řetězec Malinche → Aguilar → Cortés nebyl možný.

Velmi rychle se ukázalo, že Malinche dokáže komunikovat přímo se Španěly, učila se jejich řeč a stala se dvorní tlumočnicí i rádkyní. Byla to obrovská výhoda: Cortés díky ní získával nejen jazykový most, ale také vhled do myšlení místních národů.

Roli Malinche nelze redukovat jen na překládání slov. Ona zprostředkovávala celé kulturní kódy. Vysvětlovala Španělům význam rituálů, tradic i politických vztahů, a zároveň tlumočila úmysly cizinců domorodým vládcům. Byla tak v samém centru dění – přítomna při zásadních vyjednáváních i krvavých střetech.

Zároveň se stala Cortésovou partnerkou a porodila mu syna Martína, který bývá označován za jednoho z prvních mesticů, míšenců mezi Evropany a původními obyvateli Ameriky. I to má silný symbolický význam: Malinche dala život dítěti, které zosobňovalo spojení dvou světů, jež se do té doby jen střetávaly.

Postava Malinche je dodnes v Mexiku mimořádně kontroverzní. V průběhu staletí se z ní stala ikona zrady – žena, která „dala svou zemi cizincům“. Slovo malinchismo se dokonce v mexické španělštině používá pro člověka, který pohrdá vlastní kulturou a obdivuje cizí.

Na druhou stranu, moderní historici zdůrazňují, že Malinche byla spíše obětí okolností než chladnou zrádkyní. Jako otrokyně neměla možnost volby. Spolupráce se Španěly jí mohla přinést lepší postavení i ochranu. A zároveň je třeba ocenit její schopnost pohybovat se mezi dvěma civilizacemi, porozumět jim a zprostředkovat dialog. Bez ní by Cortés pravděpodobně neměl tak hladký postup do nitra Mexika, ale zároveň by bez jejího překladu nedošlo k tolika vyjednáváním, která někdy zachránila lidské životy.

Příběh Malinche inspiroval spisovatele, malíře i filmové tvůrce. Objevuje se v mexických románech, dramatech i poezii. Její obraz osciluje od démonizace až po zobrazení jako tragické hrdinky, která byla nucena hrát roli, již si nevybrala. V moderním Mexiku se objevuje snaha její obraz rehabilitovat: vnímat ji jako ženu, která se stala prostředníkem a položila základ nové kultuře, v níž se mísí evropské a indiánské prvky.

Když se na Malinche podíváme z dnešní perspektivy, vidíme především ženu, která byla vytržena z domova, prodána a donucena přizpůsobit se cizímu světu. Místo bezmocné oběti se však stala aktivní postavou dějin. Její životní příběh vypovídá o tom, že i v nerovném postavení lze mít vliv, byť omezený a často bolestně vykoupený.

Malinche ukazuje, že dějiny nejsou černobílé. Že za slavnými jmény dobyvatelů a králů stojí i lidé, jejichž příběhy byly dlouho opomíjeny – a přitom jsou pro porozumění minulosti klíčové. V jejím případě jde o ženskou zkušenost, kterou kroniky psané muži mnohdy potlačovaly nebo překrucovaly. Dnes ale právě ženský pohled přináší novou interpretaci toho, co znamenalo „dobytí“ a jak složité bylo přežití uprostřed dvou střetávajících se světů.

Malinche byla otrokyní, tlumočnicí, matkou, partnerkou, a především svědkyní jednoho z největších historických zlomů v dějinách Ameriky. Byla obětí i hybatelkou. Ať už ji Mexičané vnímají jako zrádkyni, nebo most mezi kulturami, jedno je jisté: bez ní by příběh dobytí Aztécké říše vypadal úplně jinak.

Její život připomíná, že i zdánlivě nepatrná postava může mít zásadní vliv na chod dějin. A zároveň nás vybízí k zamyšlení, jak snadno mohou být lidé nálepkováni a odsouzeni, aniž by se vnímaly všechny okolnosti jejich života.

Malinche zůstává ženou mezi dvěma světy – a právě proto její příběh dodnes fascinuje a nutí nás přemýšlet o složitosti lidského osudu.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Malinche

https://es.wikipedia.org/wiki/La_Malinche

https://es.wikipedia.org/wiki/Malinchismo