Článek
… Podle skutečnosti…
OMEN.
Tento příběh mi vyprávěla má teta, když jsem byla ještě malá.
Vyprávění.
Nedaleko její chaty měl kdysi jeden muž srub. Ten muž byl poměrně známý a úspěšný výtvarník. Nazvěme ho třeba Radim. Radim vystavoval své obrazy v Londýně, v Budapešti i v jiných evropských metropolích. Byl to plachý člověk, který měl čistou duši dítěte a nejraději maloval ve svém srubu nad Sázavou, kde mohl být sám sebou.
Srub.
No a tenhle výtvarník jednou dostal výborný nápad, který by se dal zpracovat jako příběh do knížky. Nechtěl ho proto nechat jen tak zapadnout. K napsání knížky ale potřeboval počítač. Sedl tedy na svého harleye a odjel do Prahy, do obchodu Alza v Holešovicích.
Příjezd.
Bylo to v době, kdy byla Alza ještě v počátcích. Tehdy to byl exkluzivní obchod, který neměl v Praze sobě rovnou konkurenci. Scházela se tam hlavně podnikatelská zbohatlická smetánka. Na parkovišti stály samé luxusní značky vozů a dovnitř vstupovali jen muži v oblecích a dámy v drahých šatech. Dnes tuhle zašlou slávu připomínají již jen příšerně předražené zákusky v místní kavárně. Žádný jiný obchodní řetězec v Praze tehdy nenabízel tak exkluzivní zboží a tak drahé počítače.
Radim odstavil motorku na parkovišti mezi Mercedes a Porsche a vstoupil dovnitř. Nutno podotknout, že se od ostatních zákazníků Alzy odlišoval už na první pohled. Průměrní zákazníci zde v té době vlastně představovali jen přehlídku falešných koz a pravých volů… Radim, omámený směsí silných dámských parfémů, se mezi nimi jen s nechutí proplétal. Pomalu procházel mezi řadami drahých nablýskaných počítačů a vybíral si takový, na kterém by mohl napsat svůj první román.
Všechny mu ale přišly stejné… Až po chvíli ho mezi nablýskanými osvětlenými regály náhle zaujal jeden zcela odlišný model. Měl zvláštní romantické logo připomínající starověké symboly a nad sebou ohnivou ceduli s nápisem Omen. Tenhle počítač ho už na první pohled okamžitě okouzlil! Svým tajemným vzhledem se úplně lišil od všech ostatních. Přistoupil k němu, otevřel ho a prohlížel si jeho parametry.
Omen.
Počítač měl vynikající technické specifikace a Radim byl pevně rozhodnutý, že právě na něm musí napsat svůj první román. Stál sice úctyhodných 70 000 Kč, ale tohle Radimovi nevadilo ani za mák. Zavedený výtvarník vydělával dost a naspořeno už měl tolik, že by do konce života nemusel pracovat. A tak peníze vlastně nijak neřešil.
Parametry.
Když od počítače odcházel, uvědomil si, že si nepamatuje technické parametry úplně přesně, a tak se k němu chtěl ještě jednou vrátit. Ale k jeho překvapení mu náhle jeden z prodavačů, který si ho po celou dobu podezřívavě prohlížel, zastoupil cestu. Postavil se těsně před ten luxusní model a odmítal Radima k počítači znovu pustit. Prodavači se pravděpodobně nezamlouvalo jeho obyčejné srubové oblečení, ve kterém Radim do prodejny přijel. Jeho úbor se totiž nápadně lišil od vyžehlených obleků ostatních zákazníků.
Radim, který už měl plnou hlavu svého chystaného příběhu, se s ním rozhodně nechtěl hádat. Prostě se otočil a odešel.
Druhý den se ale hned ráno do prodejny vrátil, našel si sympatickou slečnu a požádal ji o vybraný model. Slečna krátce mrkla do počítače a odpověděla, že druhý zabalený počítač už na prodejně není. Požádala ho, ať jí nadiktuje číslo svého mobilu, že mu vyhotoví objednávku. Až objednaný počítač přijde, pošle mu SMS a on si ho na prodejně bude moci vyzvednout. Jeho počítač by měl dorazit nejpozději do dvou dnů.
Jenže ani ve lhůtě dvou dnů žádná SMS z Alzy nepřišla! Radim rozhodně neměl v povaze způsobovat na holešovické prodejně někomu problémy a už vůbec neměl v povaze o něco žádat dvakrát. Místo toho, aby se tam vrátil a kompletně seřval celý zeleně oděný personál, jak by to udělal průměrný člověk, rozhodl se, že si svůj vysněný notebook koupí v jiné pobočce!
Radim zkrátka nebyl průměrný člověk, byl to silně introvertní umělec. A jeho plaché dětské duši tohle řešení vyhovovalo více. Druhý den se tedy s nadějí vydal do jiné pobočky Alzy, která sídlila na Chodově.
Jenomže člověk jeho formátu netušil nic o lidské malosti, podlosti a závisti. Nemohlo ho ani ve snu napadnout, jak moc se tomu zelenému asistentovi prodeje jeho osobnost znelíbila! Netušil, že ten elegán s krátce zastřiženými vlasy bytostně nenávidí chlápky, co nosí parku, zjevy se záplatami na džínách a týpky, kteří mají dlouhé vlasy. Jak by si asi někdo takový mohl dovolit špičkový počítač za 70 tisíc! Určitě ho chce jen ukrást.
Proto také hned, jak Radim z prodejny odešel, jeho objednávku stornoval. Jenže s tím se zdaleka nespokojil. Paranoidní prodavač byl důkladný člověk. Proto nelenil a pro jistotu obvolal i všechny ostatní prodejny Alza v Praze. Všem nadiktoval Radimovo telefonní číslo s upozorněním, že tenhle pochybný muž má pravděpodobně v plánu provést nějaký zločin, nejspíš loupež.
Vedoucí chodovské prodejny byl naneštěstí nezkušený nováček, a tak nechtěl ponechat nic náhodě. Proto když uviděl zákazníka, který do detailů odpovídal popisu a uvedl i identické telefonní číslo, zpanikařil. Neprodleně informoval nejbližší policejní stanici, že se někdo chystá jejich prodejnu přepadnout!
Na nic netušícího Radima tak před chodovskou prodejnou již čekali policisté. Teprve potom mu vedoucí poslal SMS, že je jeho notebook pro něho již připraven…
Když nic netušící Radim přicházel k prodejně, hned si všiml tří mužů, kteří seděli na lavičce silně pokálené od holubů. Fuj, pomyslel si, jak si do toho může někdo sednout? A snad právě tím ho instinktivně zaujali, a proto si je prohlédl pozorněji. Všiml si, že dva mají pod rozepnutou košilí zbraň a třetímu se na opasku zaleskla pouta.
Tak vida, poldové. Asi jim dal náčelník vycházku, tak šli společně na procházku, napadlo ho naivně.
Když ale vstoupil do obchodu, svalnatí muži se okamžitě zvedli a nahrnuli se těsně za ním dovnitř. Tak ne na procházku, oni si společně vyrazili koupit mobil, pomyslel si bezelstně a ani ve snu ho nenapadlo, že ti muži jsou tam kvůli němu.
Léčka.
Pustil je hned z hlavy a dychtivě přistoupil k pultu. Nadiktoval zelenému mladíkovi číslo objednávky a očekával, že jeho počítač hned donese. Jenže mladík za pultem ho se zlomyslným úsměvem požádal o zaplacení předem. Když Radim sáhl do náprsní kapsy a položil na porcelánový talířek svazek bankovek, prodavač nápadně zbledl.
„Vy na ten počítač máte?“ zeptal se překvapeně.
„No, tak to bych sem asi nechodil,“ zasmál se Radim. Ale úsměv ho hned přešel.
Povšiml si policistů, kteří ho mezitím nenápadně obstoupili, připraveni srazit ho k zemi, pokud by udělal cokoliv podezřelého. A v ten rozhodující okamžik mu všechno došlo! Všechno!
Sebral z talířku své peníze, rozrazil policisty do stran a odešel.
Náhrada.
Příští den si v jiném řetězci koupil jiný notebook, na kterém napsal svůj román.
Román.
Ten později vydal v jednom nekomerčním alternativním nakladatelství. Jeho naivní čistou duši pak ale ještě dlouho mrzelo, že ho nemohl napsat na tom, který si vybral.
Byl to opravdu krásný počítač.
Počítač.
Od té doby už nikdy do žádné pobočky Alzy nevstoupil
