Článek
2. Kapitola: Podmínky hry
Julianova slova visela v chladném vzduchu knihovny jako rozsudek. Eva cítila, jak se jí divoce rozbušilo srdce. Stát se chotí muže, který byl známý svou bezcitností v obchodních kruzích? To byla představa, která by většinu dívek z dobré společnosti dohnala k slzám. Ale Eva nebyla jako většina dívek.
„Tři měsíce, lorde St. Claire?“ prolomila ticho a udělala krok k psacímu stolu. „Uprostřed zimy? Chcete po mně, abych zúrodnila zmrzlou půdu a naplnila sýpky v době, kdy kraj sužují mrazy. Ta sázka není spravedlivá.“
Julian se slabě, téměř neznatelně pousmál. Udělal dva kroky k ní, až ucítila vůni deště a drahého tabáku, kterou si přinesl zvenčí. „Svět obchodování není spravedlivý, lady Evo. Váš otec podepsal směnky s vědomím, že riskuje všechno. Já vám dávám šanci, kterou by vám žádná banka v Londýně nenabídla.“
Eva se mu podívala přímo do očí. Byly temné a nečitelné jako hlubiny moře u cornwallského pobřeží. Věděla, že pokud odmítne, zítra ráno přijde o střechu nad hlavou a její rodina skončí na ulici.
„Dobrá,“ pronesla pevným hlasem, i když se jí mírně chvěl ret. „Přijímám. Ale chci si stanovit jednu podmínku.“
Julian překvapeně povytáhl obočí. „Poslouchám.“
„Během těchto tří měsíců nebudete nijak zasahovat do chodu panství. Vaši lidé nebudou slídit kolem mých nájemců a vy sám se neukážete ve Windermere bez mého výslovného pozvání.“
Hrabě ji chvíli pozoroval s novým zájmem. Většina žen v její situaci by prosila o soucit, ona však vyjednávala jako zkušený hráč. „Souhlasím,“ přikývl nakonec. „Až na jednu maličkost. Moje podnikání v cornwallských dolech vyžaduje mou přítomnost v tomto kraji. Nebudu bydlet zde, ale usadím se v nedalekém sídle v Blackwoodu. Budu blízko, lady Evo. Dost blízko na to, abych viděl každý váš úspěch… i každé selhání.“
Natáhl k ní ruku v kožené rukavici, aby dohodu stvrdili. Eva na okamžik zaváhala, než do ní vložila svou dlaň. Když se jejich prsty dotkly, projela jí nečekaná vlna tepla. Byla to sázka s ďáblem, ale Eva byla odhodlaná ji vyhrát.
