Hlavní obsah
Příběhy

Syn se bojí schodů do sklepa. Říká, že tam někdo bydlí. Ale sklep je zamčený

Už několik týdnů si všímajím, jak se můj sedmiletý syn Tomáš začal vyhýbat sklepu.

Článek

Vždy, když jde kolem schodů vedoucích dolů, zastaví se, zadrhne a pak se otočí zpátky do bytu. Když se ho zeptám proč, odpoví krátce:
„Tam dole někdo bydlí. A nechce mě pustit.“

Zpočátku jsem si myslela, že si jen vymýšlí. Děti mají někdy bujnou fantazii. Ale strach v jeho očích byl opravdový, nehrál si. Navíc se k tomu přidaly další podivné věci.

Například jedno odpoledne, když jsem byla v práci a domů přišel jen Tomáš, našla jsem u dveří malé kamínky. Ležely tam v řadě, jako by někdo někde před schody „označoval“ cestu. Mluvila jsem s manželem, ale ten si na nic nevzpomínal.

Pak se Tomáš začal šeptem vyptávat, jestli tam dole může být „kamarád“. Kamarád? Zeptala jsem se. „Ano,“ odpověděl tiše. „Jmenuje se Honzík a bydlí tam. Má modré oči a světélkuje.“

Světélkující postava ve sklepě? Už mi to připadalo jako noční můra.

Abych si byla jistá, jednou večer, když šel spát, jsem ho požádala, aby mě vzal dolů ke sklepu a ukázal mi, o koho jde. Zpočátku váhal, ale pak mě chytil za ruku a vedl ke dveřím. Když jsme byli před nimi, řekl: „Vidíš? Dveře jsou zamčené. Honzík tam bydlí, ale nechodí ven. Jen čeká, až přijdu já.“

Zamkla jsem oči a podívala se na dveře. Byl to starý zámek, ještě z doby, kdy jsme se do bytu nastěhovali. Nikdo kromě nás neměl klíč. Vzala jsem klíč, odemkla a opatrně jsme společně sestoupili po schodech do sklepa.

Bylo tam ticho. Chladno. Vzduch voněl zatuchlinou. Tomáš držel mou ruku pevně a celou dobu se ohlížel za sebe.

Nic jsme nenašli. Žádné stopy, žádné světlo, žádné stíny. Jen prázdný prostor, hromadu starých krabic a plechovek.

Když jsme se vrátili nahoru, ptala jsem se ho, proč tam ten „Honzík“ zůstává. Odpověděl: „Protože nemůže jít ven. Ale když jsem tady, cítí se lépe.“

Od té doby Tomáš chodí ke sklepním dveřím méně nervózně. Občas si tam s někým šeptem povídá, jako by mu vyprávěl tajemství.

Nevím, jestli je to jen jeho představivost nebo něco víc. Ale jedno vím jistě: ten sklep už není jen místem pro uložení starých věcí.

Je to místo, kde někdo možná opravdu čeká. A můj syn s tím někým kamarádí.

A já se modlím, aby ten někdo byl přátelský.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz