Článek
Vždy, když jde kolem schodů vedoucích dolů, zastaví se, zadrhne a pak se otočí zpátky do bytu. Když se ho zeptám proč, odpoví krátce:
„Tam dole někdo bydlí. A nechce mě pustit.“
Zpočátku jsem si myslela, že si jen vymýšlí. Děti mají někdy bujnou fantazii. Ale strach v jeho očích byl opravdový, nehrál si. Navíc se k tomu přidaly další podivné věci.
Například jedno odpoledne, když jsem byla v práci a domů přišel jen Tomáš, našla jsem u dveří malé kamínky. Ležely tam v řadě, jako by někdo někde před schody „označoval“ cestu. Mluvila jsem s manželem, ale ten si na nic nevzpomínal.
Pak se Tomáš začal šeptem vyptávat, jestli tam dole může být „kamarád“. Kamarád? Zeptala jsem se. „Ano,“ odpověděl tiše. „Jmenuje se Honzík a bydlí tam. Má modré oči a světélkuje.“
Světélkující postava ve sklepě? Už mi to připadalo jako noční můra.
Abych si byla jistá, jednou večer, když šel spát, jsem ho požádala, aby mě vzal dolů ke sklepu a ukázal mi, o koho jde. Zpočátku váhal, ale pak mě chytil za ruku a vedl ke dveřím. Když jsme byli před nimi, řekl: „Vidíš? Dveře jsou zamčené. Honzík tam bydlí, ale nechodí ven. Jen čeká, až přijdu já.“
Zamkla jsem oči a podívala se na dveře. Byl to starý zámek, ještě z doby, kdy jsme se do bytu nastěhovali. Nikdo kromě nás neměl klíč. Vzala jsem klíč, odemkla a opatrně jsme společně sestoupili po schodech do sklepa.
Bylo tam ticho. Chladno. Vzduch voněl zatuchlinou. Tomáš držel mou ruku pevně a celou dobu se ohlížel za sebe.
Nic jsme nenašli. Žádné stopy, žádné světlo, žádné stíny. Jen prázdný prostor, hromadu starých krabic a plechovek.
Když jsme se vrátili nahoru, ptala jsem se ho, proč tam ten „Honzík“ zůstává. Odpověděl: „Protože nemůže jít ven. Ale když jsem tady, cítí se lépe.“
Od té doby Tomáš chodí ke sklepním dveřím méně nervózně. Občas si tam s někým šeptem povídá, jako by mu vyprávěl tajemství.
Nevím, jestli je to jen jeho představivost nebo něco víc. Ale jedno vím jistě: ten sklep už není jen místem pro uložení starých věcí.
Je to místo, kde někdo možná opravdu čeká. A můj syn s tím někým kamarádí.
A já se modlím, aby ten někdo byl přátelský.
