Absint neboli zelená víla: Má pověst nejnebezpečnějšího alkoholu na světě, přesto je stále oblíbený

Absint, známý také jako zelená víla, má kořeny ve Francii, kde byl původně vyvinut jako léčivý elixír. S příchodem 19. století se však stal populárním alkoholickým nápojem a rychle se rozšířil po celé Evropě. Jeho složení obsahovalo především směs tří hořkých bylin - anýzu, fenyklu a pelyňku, který je odpovědný za obsah thujonu, což je látka spojována s halucinogenními účinky. Historie absintu nesahá tak hluboko, jako pivo nebo víno. Zmínky o léčivých účincích pelyňku se objevily roku 1550 př.n.l. Samotná kapitola klasického absintu se začala psát až v 18. století n.l. ve Švýcarsku.

Recept by měl pocházet od doktora jménem Pierre Ordinaire, který pocházel z města Couvet. Když nápoj skutečně vznikl, rychle se mezi lidmi ve společnosti rozšířil. Tehdy byl absint prohlášený jako lék na všechno a měl léčit mnoho různých neduhů, hlavně žaludeční nevolnosti. Také pomáhal vojákům při onemocnění malárií. Lidé absintem léčili také schizofrenií či střevní problémy např. úplavici. Staří Řekové si absint přidávali dokonce do vína pro zesílení jeho omamujícího účinku. Brzy se začalo diskutovat o tom, jaké záhadné stavy konzumace absintu přináší. Ukázalo se, že kromě úlevy zvyšuje i riziko psychických problémů.

Za doby své slávy se absint stal obětí přehnaných pověstí a neověřených tvrzení. Často byl spojován s nebezpečnými účinky a dokonce byl veřejně zakázán. Příběh Zelené víly vyvrcholil okamžikem, který vešel do dějin jako absintová vražda. Švýcarský farmář Jean Lanfray v roce 1905 zavraždil celou svou rodinu a poté se pokusil zabít sám sebe. Na místě činu bylo policií zjištěno, že Lanfray popíjel sklenky absintu. Mimo to se také Lanfray posilnil ještě několika sklenicemi vína a brandy.

Lanfray pil absint, Lanfray zabíjel. Díky tomuto případu byl velmi oblíbený nápoj ve Švýcarsku zakázán. Absint byl následně zakázán i v Belgii , Brazíli, v USA a ve Francii. Francouzští výrobci se zákazu vyhnuli přesunutím se do Španělska, kde absint zakázaný nebyl. Mezi dalšími státy, kterých se zákaz konzumace absintu netýkal bylo i Československo. Nicméně v roce 1990 byly provedeny výzkumy, které odhalily, že pověsti o absintu byly z části pravdivé. Při běžném konzumování obsahuje thujon v absintu pouze minimální množství a nezpůsobuje žádné výrazné halucinogenní účinky.

Dnes je absint po celém světě legální. Lidé si ho užívají a jeho příprava se stala uměním samotným. Existuje široká škála kvalitních absintů, které jsou pečlivě vyráběny s důrazem na zachování autentické chuti a tradice. Absint, známý jako nejhorší a nejnebezpečnější alkohol na světě, skrývá více než jen pověsti a mýty. I když v minulosti byl obklopen negativním ohlasem, dnes už se ví, že jeho účinky nejsou tak hrozivé, jak se kdysi tvrdilo. Tajemstvím absintu byl ve skutečnosti pravý pelyněk. Právě z něj se do nápoje dostala zelená mentolová látka. Je důležité zkoumat skutečnosti a nezaujímat stanovisko na základě zastaralých předsudků. Takže příště, když uslyšíte jméno absint, můžete si ho užít s klidem jako součást zábavy a kulturního dědictví. Absint se pije pomalu, opakovaným usrkáváním.

Zdroje: Britannica.com, Metelka.cz, Absintherie.cz