Článek
Celý život tvrdě pracovala
Jmenuji se Jana a většinu svého života jsem pracovala jako pomocná síla v kuchyni. Práce byla fyzicky velmi náročná, nosila jsem velké těžké nádoby na vaření a uklízela kuchyň a zázemí. S přibývajícím věkem mi tato namáhavá práce dávala čím dál více zabrat. Časté bolesti zad mě dokonce několikrát upoutaly na lůžko a donutily přerušit práci a zůstat doma bez hlavního příjmu, pouze na nemocenských dávkách, které jen stěží pokryly mé náklady na domácnost. Přesto jsem se vždy snažila vrátit znovu do zaměstnání, protože jsem potřebovala každou korunu.
Nemám ani jízdné zdarma
Nyní jsem ve starobním důchodu a mám měsíční důchod 12 000 korun. K tomu pobírám příspěvek na bydlení ve výši 4 000 korun. Ale i s touto podporou se stále potýkám s nedostatkem peněz. Všechno kolem mě se neustále zdražuje, nájem, léky, energie a spousta dalších vydání jako je například i měsíční jízdenka na MHD. Jízdné by mělo být pro lidi, kteří jsou ve starobním důchodu ihned zdarma, protože ani měsíční jízdenka není vůbec levná a tato položka velmi zasahuje do rozpočtu téměř každého důchodce. Jsou měsíce, kdy se musím opravdu hodně rozhodovat, zda si koupím potraviny nebo zaplatím léky, či se budu k lékaři radši trmácet pěšky, nebo si koupím jízdenku. Tato období jsou stále častější a těžší a já nevím, co budu dělat do budoucna.
S důchodem nevyjdu
Zkoušela jsem požádat o další dávky, ale čelím zdánlivě nekonečnému koloběhu papírování a čekání, které často končí bez výsledků. Cítím se, jako bych byla v začarovaném kruhu a ztracená v systému, který by mi měl pomáhat, ale místo toho mě zatěžuje ještě větším stresem. Je těžké žádat o pomoc, ale ještě těžší je cítit se v tomto boji osamělá. Všude, kam přijdu, se na mě dívají skrze prsty a já si připadám jako žebrák. Jestli to takto půjde dál, snad skončím i pod mostem. Už opravdu nevím, co mám dělat, protože s důchodem při dnešních cenách nemohu vyjít.
Zdroje: vlastní zkušenost paní Jany
