Článek
Jsem Anna a rozhodla jsem se podělit o příběh, který jsem zažila v jednom z mých obyčejných dnů. Ten se však nečekaně proměnil ve velmi netradiční zážitek. Jela jsem tramvají do práce stejně tak, jako to dělám každé ráno. Ráno jsem si koupila jízdenku, jako vždy, protože nepodporuji jízdu načerno. V tramvaji bylo poměrně plno, ale podařilo se mi najít volné místo, tak jsem se usadila a vyřizovala jsem e-maily. Poměrně dost jsem se zabořila do své práce, když se u mě najednou zastavila starší paní. Viditelně rozrušená a s velkým očekáváním, že pro ni uvolním místo. Já jsem zpočátku neměla vůbec v úmyslu tuto dámu nepustit, ale mou vinou jsem si ji včas nevšimla.
Já si jízdné platím, tak budu sedět
Přestože obvykle starším lidem místo uvolním, tentokrát jsem byla po dlouhé noci, kterou jsem strávila u své nemocné dcery unavená a potřebovala jsem si odpočinout. Paní však neváhala dát mi to najevo, co si o mě myslí. „Mladá dámo, budete také jednou stará,“ řekla s mírným tónem výčitek. „Je to jen jedna zastávka, ale já si chci sednout,“ dodala dále. Paní ale nepolevila.
Začala do mě strkat loktem a neustále mi připomínala, že bych měla být ohleduplnější. Scéna se začala postupem času stupňovat a situace byla napjatější, než jsem si vůbec uměla kdy představit. Lidé kolem začali sledovat náš konflikt s rostoucím zájmem. „Já si své jízdné platím, ale vy jedete zadarmo, tak přestaňte otravovat,“ vysvětlila jsem pevně s velkou potřebou obhájit své právo na sezení.
Senioři jezdí zadarmo, tak si nebudou vynucovat místo
Nakonec, po pár dlouhých minutách, které se zdály jako věčnost, se paní odmlčela, naštvaně si povzdechla a když tramvaj zastavila na další zastávce, rychle vystoupila. Než odešla, ještě jednou se na mě ostře podívala, ale místo abych cítila úlevu, bylo mi z celé situace spíše nepříjemně.
Z okna tramvaje jsem ji viděla, jak míří do nedalekého obchodu. Ten moment mi připadal zvláštní, poněkud paradoxní. Doslova spěchala, až jsem si říkala, že snad skočí pod auto. Celý zbytek cesty jsem přemýšlela, zda jsem měla jednat jinak. I když jsem měla právo na své místo, začala jsem uvažovat o tom, co znamená být opravdu ohleduplný a zdvořilý. Pustit člověka sama od sebe, jakmile zjistím, že vedle mě stojí, nebo si nechat nadávat a nechat do sebe strkat?
