Článek
Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím děti, které jsou přilepené k mobilním telefonům, tablety jim nahrazují skutečné kamarády a značkové oblečení je pro ně důležitější než opravdové hodnoty.
Digitální závislost našich dětí
Sedm z deseti dětí tráví více než dvě hodiny denně u počítače nebo mobilu. „Místo aby si hrály venku, sportovaly nebo trávily čas s kamarády, jsou zavřené doma a brouzdají na sociálních sítích,“ zamyslela jsem se jednou při pohledu na své děti. Je smutné se dívat na prázdná dětská hřiště a vidět, jak je nahrazují různé virtuální světy plné nepřirozených umělých zážitků. Když jsme byli malí, stačilo nám obyčejné tričko a byli jsme šťastní. Dnes? „Pokud nemá dítě nejnovější model tenisek nebo značkovou mikinu, je terčem posměchu. Rodiče jsou pod neustálým tlakem kupovat drahé oblečení, aby jejich potomci zapadli do kolektivu,“ domnívám se a myslím, že stejný názor mají i ostatní rodiče. A co je nejhorší? Děti si těchto věcí vůbec neváží. Nové boty za několik tisíc? Za měsíc jsou pohozené v koutě a dítě chce další.
Ztracená úcta k práci a penězům
Pamatuji si dobu, kdy jsme si museli na vysněné věci našetřit z kapesného nebo si je zasloužit pomocí v domácnosti. Dnešní děti považují za samozřejmost, že dostanou vše, na co ukážou. Nemají ponětí o hodnotě peněz ani o tom, kolik práce stojí jejich rodiče zajistit jim všechny ty nezbytnosti. Když něco chtějí, chtějí to hned, a pokud to nedostanou, následuje výbuch vzteku. Je to ale částečně naše vina. Ve snaze dát dětem to, co jsme sami neměli, jsme jim paradoxně způsobili medvědí službu. Vytvořili jsme generaci, která neumí ocenit hodnotu věcí, nezná radost z malých úspěchů a postrádá základní pracovní návyky. Místo aby děti pomáhaly s domácími pracemi, sedí u počítače a hrají hry. Kroužky? Ty jsou pro většinu z nich nuda a ztráta času.
Cesta ke změně
Co bychom si však měli uvědomit, je fakt, že děti by měly mít nastavená pravidla a dané jasné mantinely, které prostě nesmí překročit. Rodiče to ale neumí a dětem dovolují vše jenom proto, aby se doma nehádali a byli za ty dobré rodiče. „Není ostudou říct ne požadavkům na značkové oblečení nebo drahé mobily,“ domnívám se. Není špatné vyžadovat pomoc v domácnosti nebo stanovit pravidla pro používání elektroniky.
Pokud chceme dítě, které bude dokonale připravené na budoucnost, tak to dělat musíme. Děti, které znají radost z vlastnoručně vyrobené věci nebo z pomoci druhým. Děti, které umí pomáhat babičce, které samy uklidí a chtějí se věnovat sportu. Nechceme dítě, které je zvyklé na hodnotné dary, které kouká jen na majetek. „Moje děti budou do života dokonale připraveny. Umí pomáhat, umí si vážit věcí, a za to jsem moc ráda,“ řekla jsem jednou nahlas své mamince.
