Článek
Těšila jsem se, že si konečně odpočinu. Že nechám za sebou prach, nádobí i nekonečné večerní zprávy. Balení mi trvalo půl dne, ale nakonec jsem měla vše včetně županu, který mi připomínal manžela.
Přijela jsem do lázeňského městečka, kde bylo víc květin než lidí, a ubytovala se v budově s číslem sedm. Pokoj byl čistý, voněl dezinfekcí a trochu i samotou. Měla jsem výhled na park a na lavičku, kde později každý večer sedávala starší paní s francouzskou holí. Všechno působilo uklidňujícím dojmem. Až na mě.
Ticho, které bolí
První večeře proběhla v jídelně plné neznámých lidí. Všichni si povídali, někteří se znali z minulých pobytů. Já jsem seděla u stolku pro čtyři sama. Jídlo bylo dobré, ale kousky se mi v krku zadrhávaly jako slzy v očích. Všude bylo příliš ticho. Až příliš prostoru na myšlenky. Po jídle jsem se prošla po kolonádě, ale každý pár, který jsem míjela, mi připadal jako připomínka toho, co už nemám.
Večer jsem si pustila televizi, ale v devět hodin jsem ji zase vypnula. Lehla jsem si do postele a místo spánku na mě padl smutek, který se ve mně hromadil poslední měsíce. Od smrti manžela jsem fungovala automaticky. Vařila, prala, občas si poplakala do polštáře. Ale teď, v tom cizím tichu, kde na mě nikdo nemluvil a já nemusela dělat, že je všechno v pořádku, to přišlo naplno. Odešla jsem do koupelny, pustila vodu a seděla na zemi tak dlouho, dokud jsem nemohla dál brečet.
Léčivý klid
Druhý den ráno jsem si při snídani všimla, že u vedlejšího stolu sedí ta paní z lavičky. Usmála se na mě a řekla jen: „První noc je nejtěžší.“ Přikývla jsem. Neřekla jsem nic, ale v očích jsem jí přečetla porozumění.
Postupně jsem si zvykla. Začaly procedury, masáže, minerálky, procházky. Čas ubíhal pomalu, ale jinak než doma. Ne spěchem, ale klidem. S každým dnem jsem se cítila lehčí. Nejen na těle, ale i na duši.
Návrat k sobě
Když jsem odjížděla, zamávala jsem té paní z lavičky. Řekla mi: „Tak zas někdy, a hlavně na sebe nezapomínejte.“ Usmála jsem se a věděla, že se mi vrací něco, co jsem dlouho postrádala. Možná to nebyl odpočinek v pravém slova smyslu. Ale byl to začátek uzdravování, na který jsem čekala celý rok.
