Článek
Chtěla jsem udělat radost příteli. Byli jsme spolu rok a moc jsme toho spolu nezažili, protože oba hodně pracujeme. Já v kanceláři, on dělá dlouhé šichty ve skladu. Řekla jsem si, že když už nic jiného, zkusím aspoň jednou v životě zařídit překvapení. Takový ten filmový moment víš, kam jedeme, až na letišti.
Všechno jsem zařídila dopředu
Našla jsem zájezd do Bulharska. Nic přepychového, ale hezký hotel s bazénem, kousek od pláže, letecky z Prahy, all inclusive. Hodnocení měly 4 hvězdičky a vypadalo to opravdu v pohodě. Cenu měli nižší, protože to byl přímý prodej přes agenturu, ne přes velkého prodejce. Říkali, že takhle ušetříš. Přesně pro mě.
Zaplatila jsem, dostala e-mail s voucherem a pokyny. Týden na Slunečném pobřeží. Přítel byl nadšený, když to zjistil. Já měla dobrý pocit, že jsem všechno zvládla sama. Let byl v pohodě, kufry dorazily, v letadle jsme se těšili, jak si konečně odpočineme. Jenže realita nás dostihla hned, jak jsme vystoupili z transferu u hotelu.
Na recepci nás nečekali. Ani neznali
Vstoupili jsme do recepce a podali papíry. Recepční si je vzala, chvíli listovala a pak se zamračila. Volala někam, znovu se nás ptala na jména, na termín. Nakonec nám oznámila, že o nás nikdo neví. Že nemáme rezervaci. Ukazovala mi papíry z jejího systému a náš pokoj tam opravdu nebyl.
Nejdřív jsem si myslela, že je to omyl. Že třeba přijel autobus s námi a naše rezervace se v tom jen ztratila. Jenže ne. Podle hotelu jsme nikdy nic neobjednali. Ukazovala jsem jim e-mail, voucher, ale řekli mi, že tohle není od jejich partnera. Že to musí být podvod. A že mají plno.
Zůstali jsme stát venku s kufry
Bylo horko, kolem projížděla auta, moře na dohled, ale my seděli na obrubníku s kufry a přemýšleli, co teď. V telefonu jsem začala zjišťovat, co je to vlastně za agenturu. Jenže na jejich webu byl jen kontaktní formulář a e-mail, telefon nefungoval. Všechny moje pokusy spojit se s někým selhaly.
Přítel byl naštvaný, ale nic mi nevyčítal. Spíš se snažil jednat. Zamířili jsme zpátky k hotelu, zkusit aspoň jednu noc někde přespat. Cenu nám ale dali šílenou, protože byl plný provoz a všechno zabrané. Nakonec jsme našli jiný penzion dál od pláže. Bez klimatizace, bez snídaně, ale aspoň pod střechou.
Zbytek dovolené jsme lepili, jak se dalo
Dalších pět nocí jsme spali pokaždé jinde. Hledali jsme ubytování přes aplikace, někdy i až večer. Místo odpočinku jsme byli pořád ve stresu, jestli budeme mít kde složit hlavu. O all inclusive jsme si mohli nechat zdát. Obědvali jsme v samoobsluze, večeře řešili bagetami z benzínky.
Dneska už se tomu smějeme, aspoň trochu. Ale tehdy to bylo hrozně nepříjemné. Ten pocit, že se nemáš kam obrátit, že jsi naletěla a nikdo ti nepomůže. Že ses snažila udělat něco hezkého a skončilo to fiaskem.
Peníze jsem nikdy neviděla
Po návratu jsem to zkoušela řešit. Psala jsem na e-mail, vyplnila reklamační formulář, ale odpovědi byly neurčité. Nakonec mi napsali, že to „předali partnerovi“ a že se ozvou. Už je to skoro rok. Neozval se nikdo. Zájezd mě stál skoro třicet tisíc. Všechny peníze jsem měla z vlastních úspor.
Od té doby už neobjednávám nic přes neověřené agentury. A hlavně, už nikdy neplánuju dovolenou jako překvapení. Nechci si znovu připadat jako někdo, kdo zůstal na ulici s kufrem, protože věřil falešné naději.
Zdroj: Jana K., Liberec
