Článek
Nedávno jsem měla možnost hovořit s paní Marií, která celý život pracovala jako účetní a její příběh mě donutil se nad současnou situací seniorů vážně zamyslet. Třicet pět let pracovala jako účetní a celý život uměla hospodařit s penězi. Dnes však paní Marie počítá každou korunu ze svého důchodu 16 tisíc korun. Má čtyři vnoučata a dvě pravnoučata, kterým chce dopřát krásné Vánoce. Jenže současná ekonomická situace ji nutí dělat něco, co by jako bývalá účetní nikdy nedoporučila – brát si půjčku na vánoční dárky. „Vím, že to není správné řešení, ale když vidím jejich rozzářené oči u stromečku, nedokážu jim ty dárky odepřít,“ svěřuje se se svým příběhem, který není mezi českými seniory ojedinělý.
Nechci jim dávat jen ponožky
„Víte, celý život jsem pracovala s čísly. Třicet pět let jsem seděla nad účetními knihami a rozpočty. Vždycky jsem uměla hospodařit, ale teď? S důchodem 16 tisíc korun je to jako žonglování s ohněm,“ svěřila se mi paní Marie se slzami v očích. Když mi vyprávěla svůj příběh, nemohla jsem se ubránit pocitu bezmoci. Čtyři vnoučata a dvě pravnoučata jsou její radostí, ale zároveň i starostí. Každé Vánoce chce pro ně mít něco speciálního. „Nechci jim dávat jen ponožky nebo čokoládu. Když vidím jejich rozzářené oči, když rozbalují dárky, je to pro mě ten nejkrásnější moment roku,“ říká s úsměvem, který však rychle vystřídá starostlivý výraz.
A tady narážíme na problém, který se týká mnoha seniorů. S rostoucími cenami všeho kolem nás se jejich důchody stávají nedostatečnými. Paní Marie mi ukázala své výpočty – měsíčně jí po zaplacení nájmu, energií a léků zbývá sotva pět tisíc na jídlo a další výdaje. A z toho má ještě našetřit na Vánoce? „Loni jsem si vzala půjčku deset tisíc. Splácela jsem ji celý rok, každý měsíc jsem si musela odříct něco ze svého jídla,“ přiznává paní Marie. „Ale když vidím, jak se děti radují z nové stavebnice nebo knihy, kterou si přály, zapomenu na všechny starosti.“
Léky nebo dárky
Tohle je realita mnoha našich seniorů. Lidí, kteří celý život poctivě pracovali, platili daně a vychovali další generace. A teď? Musí se rozhodovat mezi léky a dárky pro své nejbližší. Je to správně? Podle mého názoru rozhodně ne! Když se podíváme na statistiky, průměrný důchod v České republice sice roste, ale reálná kupní síla seniorů klesá. Inflace požírá jejich úspory jako nenasytná příšera. A půjčky? To je začarovaný kruh, ze kterého se těžko dostává ven. „Někdy přemýšlím, jestli jsem nezblbla,“ říká paní Marie upřímně. „Vnoučátka by mě měly rády i bez drahých dárků, to vím určitě. Ale když celý rok spořím každou korunu, nechci zůstat pozadu, chci jim udělat také radost. Jsou přece ty Vánoce!“
Musím říct, že její slova ve mně vyvolávají směs emocí. Na jedné straně obdiv k její obětavosti, na straně druhé vztek na systém, který tohle dopustil. Proč musí důchodci, kteří celý život pracovali, řešit dilema mezi léky a dárky pro vnoučata? Řešením určitě není půjčka. To je jako náplast na zlomenou nohu – krátkodobě to možná pomůže, ale problém to nevyřeší. Podle mě je načase, abychom jako společnost začali víc přemýšlet o důstojném životě seniorů. Není přece normální, aby babička s celoživotní prací v účetnictví musela počítat každou korunu a brát si půjčky na vánoční dárky! „Možná jsem měla v životě myslet víc na sebe,“ zamýšlí se paní Marie. Jen bych si přála, aby důchod stačil na normální život, nejen na přežívání.
A s tímhle nemůžu než souhlasit. Vánoce by měly být o radosti a společných chvílích, ne o stresu z půjček a výčitkách svědomí. Příběh paní Marie není ojedinělý – je to příběh tisíců českých seniorů. Protože upřímně – chceme žít ve společnosti, kde si naši rodiče a prarodiče musí půjčovat na to, aby mohli udělat radost svým nejbližším? Já tedy rozhodně ne!
