Článek
V naší společnosti se fyzické trestání vnímá jako zastaralá metoda výchovy. V Evropské unii je fyzické trestání zakázáno už ve 23 zemích a v Česku se připravuje novela zákona, která má tyto tresty označit za nepřijatelné. Je tedy dost možné, že se ve společnosti rozvíří debata o tom, zda dítě bít či nebít. Cílem novely Ministerstva spravedlnosti je nestíhat za výchovný pohlavek, ale působit preventivně. Přestože bylo přijato plno zákonů, je Česká republika jedním z několika posledních států, kde děti mají menší zastání v justici než dospělí nebo vězni. Násilí na dětech zlehčuje i ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, který má pět dětí, a netají se tím, že plácnutí dítěti pomáhá vymezit mantinely. Také se pochlubil tím, že i jemu pomohl výchovný pohlavek od rodičů. Opak je ale pravdou. Fyzické násilí prostě nepomáhá vůbec nikomu. Ale když jde o výchovu dětí, držíme se pořekadla, škoda rány která padne vedle.
Bez facek a bez výprasku
Takových pár výchovných na zadek nebo pohlavků plno dětí nebere ani jako fyzické násilí. Nemůžeme ale po dítěti, které fyzicky trestáme chtít, aby se tak stejně nechovalo ke svým kamarádům ve škole nebo ve školce. Děti totiž velmi dobře odezírají chování dospělých a snaží se je napodobovat tím, že kdo je silnější, ten jednoznačně vyhrává. V případech dětské šikany není žádným překvapením, že násilnými agresory jsou statisticky nejčastěji děti, které samy doma zažívaly fyzické násilí a tvrdé tresty.
Tyto děti mají více sourozenců a ve většině případů se jedná o mladší rodiče, jak vyplývá z průzkumu. Fyzické tresty dětí mají také velmi špatný vliv na jejich psychiku, což se může projevit ve škole na jejich prospěchu. Je také možná větší pravděpodobnost úzkostných a depresivních stavů. Děti se také obtížněji začleňují do školních aktivit. Je ale nutné se také zabývat rolí rodiče a hledat společně možnosti jiných výchovných prostředků než fyzické násilí.
Děti jsou také lidi
Způsoby výchovy dětí v rodinách jsou tak zažité, že se dědí z generace na generaci. Již v historii bylo fyzické trestání dětí považováno za standardní výchovou. Avšak s postupující dobou se takovéto způsoby trestání mění. Poslušnost,kterou se snažíme v dětech vybudovat pomocí strachu, není dobrou výchovnou metodou. Může se nám stát, že dítě díky vzdoru bude poslouchat někoho jiného, například vůdce party ke které se uchýlilo. Od malička vlastně předáváte svému potomkovi informaci, že člověk, kterého nadevše miluje, ho zároveň i ochraňuje, a proto u něho hledá bezpečí. Pro dítě je zároveň člověkem, který mu může také ubližovat, a je to tak v pořádku. Myslíte si, že takto je to opravdu v pořádku? Je toto pocit, se kterým chcete své dospívající dítě poslat do světa, kde se má snažit být úspěšný? Určitě ně.
