Článek
Je až k nevíře poslouchat nářky bývalých fotbalistů na výši jejich důchodů. Celý život vydělávali statisíce měsíčně, jezdili v drahých autech, užívali si život plnými doušky, a teď se diví, že jejich důchod není královský. Kde jsou všechny ty peníze z jejich aktivní činnosti? Když se podíváme na čísla, je to až neuvěřitelné. Jen za posledních pět let vyplatily české prvoligové kluby agentům přes 1,6 miliardy korun. Samotná Slavia zaplatila agentům téměř 700 milionů. To znamená, že peníze ve fotbale rozhodně jsou. Jenže kde končí?
Antonín Panenka nedávno prohlásil, že někteří bývalí fotbalisté nemají ani na léky. To je jistě smutné, ale kdo za to může? Když si během kariéry neodváděli řádně na důchodové pojištění a radši brali peníze bokem, tak co čekali? Důchod není dar, je to odraz toho, kolik kdo do systému přispěl. Je to pořád dokola. Během kariéry si žijí na vysoké noze, utrácejí za luxusní auta, dovolené, značkové oblečení. Nikdo z nich nemyslí na zadní kolečka. A pak jsou překvapení, že jim stát nedá vysoký důchod jen proto, že kdysi dobře kopali do míče.
Nejhorší je, že si za to můžou sami. V době jejich největší slávy totiž většina z nich pracovala oficiálně za minimální mzdu a zbytek brali na ruku. Jasně, ušetřili na daních a odvodech. Ale teď se nemohou divit, že jejich důchod je vypočítaný právě z těch minimálních oficiálních příjmů. Finanční negramotnost fotbalistů je pověstná. Mladí kluci najednou dostanou obrovské peníze a nemají ponětí, jak s nimi nakládat. Místo aby investovali nebo si spořili na důchod, utrácejí za zbytečnosti. A pak se diví, že po konci kariéry nemají z čeho žít.
Je fascinující, že tento problém přetrvává i v době, kdy existují specializovaní poradci pro sportovce. Například bývalý fotbalista Roman Polom se věnuje právě finančnímu poradenství pro aktivní hráče. Učí je, jak zacházet s penězi, jak investovat, jak se připravit na život po kariéře. Ale kolik z nich jeho rady skutečně poslouchá? A co teprve ty jejich řeči o tom, jak reprezentovali republiku a zaslouží si víc? Ano, reprezentovali. A byli za to královsky zaplaceni. Nikdo jim nebránil část těch peněz investovat nebo si spořit na stáří. Místo toho rozhazovali plnými hrstmi a teď čekají, že je stát zachrání.
Fotbalista Roman Polom
Je to vlastně docela paradox. Člověk, který celý život makal v továrně za průměrný plat a poctivě odváděl pojištění, má často vyšší důchod než bývalá fotbalová hvězda. Protože ten dělník prostě odvedl do systému víc peněz. V zahraničí už dávno pochopili, že je třeba tento problém řešit systémově. V mnoha zemích existují povinné spořící programy pro profesionální sportovce. Část jejich příjmů jde automaticky stranou na důchodové spoření. Ale u nás? Tady se pořád spoléhá na osobní zodpovědnost, která bohužel často chybí.
Samozřejmě, jsou výjimky. Někteří bývalí fotbalisté byli rozumní a mysleli na budoucnost. Ale většina z nich žila ze dne na den, jako by dobré časy měly trvat věčně. A teď, když musí vyžít z normálního důchodu jako každý jiný, jsou překvapení. Je načase přestat s tím věčným naříkáním. Nikdo jim nebránil zajistit se na stáří. Měli k tomu mnohem lepší podmínky než běžní lidé. Že to neudělali? Jejich problém. Důchodový systém není charita pro bývalé sportovce, kteří neuměli hospodařit s miliony.
Příště, až uslyšíme nějakého bývalého sportovce si stěžovat na nízký důchod, měli bychom se zeptat: A co jsi dělal s těmi miliony, když jsi ještě hrál? Protože odpovědnost za zajištění na stáří nese každý sám. I když byl kdysi slavný. A možná je načase začít o tomhle problému mluvit otevřeně. Učit mladé sportovce finanční gramotnosti, vysvětlovat jim, že kariéra netrvá věčně.
A že na to musí myslet už v době, kdy vydělávají velké peníze. Protože jinak se bude tahle historie opakovat donekonečna. Další a další generace budou končit s minimálními důchody a stěžovat si, jak se o ně stát špatně stará. Přitom stačí tak málo - začít se chovat zodpovědně k penězům, dokud je ještě mají.
Zdroj: dotyk.cz, sportyzive.cz, blisty.cz, CNN Prima
