Článek
Jan Přeučil je z těch mužů, kteří jako by se narodili pro jeviště, klobouk, dokonale posazený hlas a uhlazené vystupování. Jenže i člověk s takovou elegancí má v paměti okamžiky, které zdaleka nepůsobí jen uhlazeně. Jeden takový se váže k Jiřině Bohdalové, herečce, která se nikdy nebála energie, temperamentu ani pořádně výrazné scény.
Herec na setkání se slavnou kolegyní zavzpomínal při příležitosti premiéry dokumentu věnovaného právě Bohdalové. Po boku měl svou manželku Evu Hruškovou, která do vyprávění vstoupila přesně ve chvíli, kdy se řeč stočila ke společnému natáčení. A právě ona připomněla detail, který celou vzpomínku okamžitě posunul z milého ohlédnutí do kategorie historek, které se vyprávějí ještě dlouhá léta.
S Bohdalovou se znal už ze studií
Přeučil se s Jiřinou Bohdalovou nepotkal až před kamerou. Jejich cesty se protnuly už v době studií na DAMU, kde byla herečka o něco výš. Podle jeho vzpomínek se už tehdy začali znát a vytvořil se mezi nimi přátelský vztah. Nebylo to tedy tak, že by se před kamerou objevili jako dva cizí lidé, kteří se teprve poznávají. Naopak. Nesli si s sebou zkušenost ze školního prostředí, kde se tehdy rodila celá generace výrazných hereckých osobností.
O to větší radost měl, když se později potkali také při práci. Šlo o slavnou komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku, která dnes patří ke stálicím české filmové klasiky. Ve filmu se objevila celá řada výrazných jmen včetně Lubomíra Lipského, Ivy Janžurové, Františka Filipovského nebo právě Jiřiny Bohdalové a Jana Přeučila. Česká televize uvádí Přeučila v roli Henryho a Bohdalovou jako Sabrinu.
Na place přišla facka
Právě u tohoto filmu se zrodila vzpomínka, která dnes vyvolává úsměv. Přeučil při vyprávění připomněl, že Bohdalová byla ve filmu jeho partnerkou. V tu chvíli ho pohotově doplnila Eva Hrušková s tím, že právě tam od ní dostal facku. Podle dostupného rozhovoru herec následně celou situaci přijal s nadhledem a naznačil, že k herecké práci podobné momenty jednoduše patří.
Nebyla to tedy žádná zákulisní hádka ani osobní konflikt, spíš důkaz toho, že filmové scény někdy vyžadují i pořádnou dávku fyzické přesvědčivosti. A pokud někdo uměl dodat scéně šťávu, byla to právě Jiřina Bohdalová. Její temperament, přesnost a schopnost okamžitě ovládnout prostor patřily vždy k tomu, co ji odlišovalo od mnoha jiných hereček.
Přeučil navíc o Bohdalové nemluvil s hořkostí, ale s obdivem. V jeho podání nešlo o stížnost, ale o laskavé připomenutí doby, kdy se na place pracovalo naplno a kdy herci brali svou profesi se vším, co k ní patřilo. I s fackou, která možná štípla víc, než by člověk čekal.
Eva Hrušková přidala vlastní vzpomínku
Do vyprávění přirozeně vstoupila také Eva Hrušková. Ta má k hereckému světu samozřejmě velmi blízko a sama připomněla, že během studií chodila na DAMU se Simonou Stašovou, dcerou Jiřiny Bohdalové. Právě přes ni vnímala slavnou hereckou rodinu z trochu jiného úhlu. Podle její vzpomínky působila Stašová velmi skromně a nijak se neopírala o slavné příjmení.
I tahle drobná poznámka celé historce dodává lidskost. Najednou nejde jen o vtipný detail z natáčení, ale o připomenutí světa, kde se lidé potkávali na škole, v divadle, před kamerou i na společenských akcích. Česká herecká scéna byla a stále je propletená vztahy, které trvají desítky let. A právě z nich se pak rodí vzpomínky, které mají mnohem větší kouzlo než obyčejný výčet rolí.
Přeučil zůstal gentlemanem s kloboukem
Jan Přeučil je dnes vnímán nejen jako herec, ale také jako mistr slova, pedagog a muž, který si dokázal vytvořit naprosto osobitý styl. K jeho image neodmyslitelně patří klobouk, kultivovaný projev a schopnost mluvit tak, že člověk okamžitě pozná starou hereckou školu. Není náhodou, že jeho kniha se jmenuje Deset klobouků Jana Přeučila. Každý klobouk v ní symbolicky představuje jednu životní kapitolu, od dětství přes divadlo až po rodinu a pedagogickou práci.
A právě proto působí historka s Bohdalovou tak mile. Nejsou v ní uražená ega ani snaha dělat ze zákulisní příhody senzaci. Je v ní jen kus hereckého života, nadhledu a respektu mezi dvěma osobnostmi, které toho v české kultuře zažily opravdu hodně.
Jiřina Bohdalová zůstává symbolem temperamentu a bezprostřednosti, Jan Přeučil zase noblesy a elegance. A když se tyhle dva světy kdysi potkaly před kamerou, vznikla nejen filmová scéna, ale i vzpomínka, která po letech pořád baví. Možná právě proto, že není zlá. Je lidská, úsměvná a dokonale připomíná dobu, kdy se herectví dělalo naplno. I za cenu jedné dobře mířené facky.
Zdroje:
