Článek
Těšila jsem se jako dítě. Zabalila jsem i nové plavky, které jsem si koupila po dlouhém přemlouvání sama sebe, že i po čtyřicítce mám právo cítit se hezky. První dny byly skvělé. Děti si hrály na pláži, manžel konečně vypnul hlavu a já si připadala po dlouhé době zase jako žena, ne jen jako máma. Dokud nepřišla jedna jediná chvíle, která všechno změnila.
Výsměch, který se zařezal pod kůži
Byl horký den, rozhodla jsem se jít si zaplavat. Než jsem došla k moři, slyšela jsem smích. Nejprve jsem tomu nevěnovala pozornost, ale pak jsem koutkem oka zahlédla partu mladých kluků s telefonem v ruce. Smáli se, ukazovali si displej a jeden z nich nahlas pronesl něco o „mamčině celulitidě v akci“.
Zarazila jsem se. Chtěla jsem si říct, že to nemusí být o mně. Ale když jsem procházela kolem, jejich pohledy mě propichovaly jako jehly. Nešlo o to, co přesně řekli. Šlo o ten pocit, že vás někdo zesměšní ve chvíli, kdy se konečně cítíte v pořádku sama se sebou.
Utekla jsem jako spráskaný pes
Z moře jsem vycouvala, aniž bych si vůbec smočila nohy. Na lehátku jsem sbalila ručník, přehodila přes sebe šaty a bez jediného slova se vydala zpátky na apartmán. Děti ani manžel si toho v tu chvíli nevšimli. A já neměla sílu jim něco vysvětlovat.
Zbytek dovolené jsem na pláž už nešla. Když mě manžel přemlouval, jen jsem se vymluvila na bolest hlavy. Nechápal to. A jak by taky mohl? On se nikdy nemusel bát jít si zaplavat kvůli tomu, jak vypadá.
Zůstalo to ve mně i po návratu
Od té doby se nemohu na sebe podívat do zrcadla bez vzpomínky na ten smích. Vím, že bych si to neměla brát, že jsou to jen hloupé řeči, ale zlomilo mě to. Něco ve mně se sevřelo. Představa, že bych znovu stála v plavkách mezi lidmi, mi dnes připadá nepředstavitelná.
Možná je to malicherné. Ale někdy i jedno jediné slovo dokáže zničit něco, co jste budovali roky. Sebevědomí. Já o to svoje přišla během pár vteřin.
