Článek
Moderátor, textař a legenda televizní zábavy Karel Šíp oslavil 1. června osmdesáté narozeniny. Přes všechny kariérní úspěchy, diváckou přízeň a dekády v showbyznysu zůstává nejraději tam, kde to zná nejlépe – na Vinohradech a Žižkově. Právě tyhle dvě čtvrti považuje za svůj skutečný domov. Jak sám říká, mimo tenhle okruh by si nezvykl. A tak není divu, že celý jeho životní příběh se odehrává právě tady.
Z garsonky do Sudoměřské
Dětství trávil na trase Praha–Ostrava, kde jeho otec působil jako operetní zpěvák. Natrvalo se ale usadil v Praze v roce 1963, kdy začal pracovat v televizi. Nejdřív bydlel v podnájmu u Vinohradské, pak si pořídil vlastní garsonku. Právě tam začínal nový život s tehdejší manželkou, zpěvačkou Marcelou Holanovou. Když čekali syna, prostor přestal stačit – a tak přišla výměna bytu za větší. Usadili se v Ondříčkově ulici, kde sousedy tvořila řada známých osobností. Na stejném bloku žil třeba fotograf Robert Vano, přes ulici Miroslav Horníček a o dům vedle Zdeněk Troška. Podle Karla Šípa tehdy samí slušní lidé.
A to prý nebyla jen fráze – v pavlačových domech tehdejších Vinohrad se lidé znali jménem, chodili si pro sůl i na sklenku vína. A právě tuhle atmosféru si Šíp zamiloval. Krátce bydlel i v Křišťanově ulici, kde měl sousedy, které by dnes leckdo poznal jen z televize. Ještě než Honza Koller vyrazil dělat kariéru ve fotbale, měl byt ve stejném domě. A vedle bydlela tehdy mladá Dara Rolins. Nakonec se ale Šíp trvale usadil v Sudoměřské ulici, pár kroků od náměstí Jiřího z Poděbrad.
Rodina a klid, který miluje nadevše
Se svou první ženou prožil dvě dekády manželství. Společně vychovávali syna Karla, jezdili na chalupu v Českém středohoří a dlouho tvořili známý pár. Po rozvodu zůstala chalupa Holanové, byt na Vinohradech si ponechal Karel Šíp – až do roku 2018, kdy ho daroval synovi. Z druhého manželství s Ivou, bývalou baletkou a produkční, má syna Jana, který nedávno oslavil 22 let. Ačkoliv většinu života prožil mezi natáčením a veřejným vystupováním, nejvíc si cení obyčejného klidu. A ten nachází na hřbitovech. Zní to morbidně, ale není – bydlí hned vedle a místo vnímá jako tiché, zelené a plné příběhů. Se svou ženou si pořídili plánek slavných osobností a při procházkách si dělají malé výpravy za jejich hroby.
Někdo si odškrtává turistické cíle, Šíp si odškrtává Jirku Schelingera, Láďu Smoljaka nebo Vladimíra Menšíka. Karel Šíp má k Žižkovu blízko odjakživa. Jeho otec tam vyrůstal, maminka pocházela z Poděbrad. Dětství prožívali v Chelčického ulici a vyprávělo se doma o partách kluků, co hrály fotbal na Parukářce a honily míč po Kapslovně. V jedné ze vzpomínek balon přistál ve dvoře sousední vily, odkud na ně vyběhl nerudný majitel. Prý to byl básník a novinář Stanislav Kostka Neumann. Děti ale tehdy víc zajímalo, že přišly o míč, než kdo to vlastně byl.
Dnes už na Žižkově nikdo za míč nenadává, ale některé věci se nemění. Když se Karel Šíp potká s Jaroslavem Uhlířem, zamíří do hospody Olše na pivo. Prý si tam občas řeknou historku ze starých časů. Uhlíř je rodilý Žižkovák, vyrůstal v Bořivojově, a v tomhle ohledu si oba rozumí beze slov. Život v Sudoměřské je pro Karla Šípa spíš než adresa ukotvení. Všechno důležité se mu odehrálo v několika vinohradských ulicích. Nevidí důvod něco měnit. Je mu osmdesát, ale působí, jako by měl v ruce pořád rozepsaný scénář. A i když mluví o stáří s nadhledem, pořád má co říct. O Žižkově, o životě, o tom, proč je dobré vědět, kde je člověku dobře.
Zdroje:
